33 C 344/2019-28 — Okresní soud v Mostě

Žalobou ze dne [datum] se žalobce u zdejšího soudu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 49 012 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 200,18 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14246,50 Kč od [datum] do zaplacení, s tím, že se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva [číslo]“) na základě které žalovanému téhož dne zapůjčil částku 20 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 20 000 Kč a poplatek ve výši 14 250 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 633 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 111 Kč a náklady hotovostního inkasa splátek ve výši 7 506 Kč, v 15 pravidelných měsíčních splátkách po 2 284 Kč. Žalovaný uhradil 4 splátky v celkové výši 9 400 Kč. Ze Smlouvy [číslo] tak zbývá zaplatit 24 750 Kč. Dále žalobce uvedl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva [číslo]“) na základě které žalovanému téhož dne zapůjčil částku 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 15 000 Kč a poplatek ve výši 11 012 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 946 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 291 Kč a náklady hotovostního inkasa splátek ve výši 5 775 Kč, v 15 pravidelných měsíčních splátkách po 1 735 Kč. Žalovaný uhradil pouze první splátku ve výši 1 750 Kč. Ze Smlouvy [číslo] tak zbývá zaplatit 24 262 Kč. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu, co do částky 14 250 Kč a úroku z prodlení ve výši 8 05 % ročně z částky 14 200,18 Kč od [datum] do [datum] a z částky 3 700,18 Kč od [datum] do zaplacení, a částky 11 012 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 246,50 Kč od [datum] do [datum] a z částky 996,50 Kč od [datum]. Proto soud usnesením ze dne 5. 5. 2020 č.j. 33 C 344/2019 – 17, které nabylo právní moci dne [datum], řízení v tomto rozsahu zastavil. Dále žalobce uvedl, že před uzavřením smluv o zápůjčce prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to především na základě informací získaných od spotřebitele a z dokladů předložených žalovaným. Žalovaný žalobci předložil občanský průkaz a dále obchodnímu zástupci žalobce objasnil a doložil výši příjmů a výdajů domácnosti žalovaného. Tyto údaje jsou zaznamenány na druhé straně zákaznických karet. V obou případech žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako operátor u [právnická osoba], [IČO], ve druhém případě uvedl i příjem z brigády. Tyto údaje jsou zaznamenány v zákaznických kartách. K doložení skutečností uvedených v zákaznických kartách předložil žalovaný obchodnímu zástupci žalobce zejména pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu, výpisy z bankovního účtu. Dle tvrzení žalobce v roce 2016, kdy byly smlouvy o zápůjčce uzavřeny, nebylo běžnou praxí žalobce pořizovat kopie těchto dokumentů ani běžně dostupné technické prostředky to neumožňovaly. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] (Smlouva [číslo]), na základě které žalovanému téhož dne zapůjčil částku 20 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o půjčce. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu žalobci částku 20 000 Kč a poplatek ve výši 14 250 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 633 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 111 Kč a náklady hotovostního inkasa splátek ve výši 7 506 Kč, v 15 pravidelných měsíčních splátkách po 2 284 Kč a poslední splátku ve výši 2 274 Kč (tyto skutečnosti jsou prokázány Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum]). Na svůj dluh žalovaný zaplatil celkem 9 400 Kč (tyto skutečnosti jsou prokázány Tabulkou umoření [číslo] ze dne [datum]) Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum] (tato skutečnost je prokázána Předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum] ve spojení s Podacím archem ze dne [datum]). Dále soud zjistil, že dne [datum] žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] (Smlouva [číslo]), na základě které žalovanému téhož dne zapůjčil částku 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o půjčce. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu žalobci částku 15 000 Kč a poplatek ve výši 11 012 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 946 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 291 Kč a náklady hotovostního inkasa splátek ve výši 5 775 Kč, v 15 pravidelných měsíčních splátkách po 1 735 Kč a poslední splátku ve výši 1 722 Kč (tyto skutečnosti jsou prokázány Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum]). Na svůj dluh žalovaný zaplatil celkem 1 750 Kč (tyto skutečnosti jsou prokázány Tabulkou umoření [číslo] ze dne [datum]) Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum] (tato skutečnost je prokázána Předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum] ve spojení s Podacím archem ze dne [datum]). Podle Zákaznické karty ze dne [datum] a ze dne [datum] žalovaný je rozvedený, své bytové potřeby řeší jako nájemce, je zaměstnán na plný úvazek jako operátor u [právnická osoba], [IČO], ve druhém případě uvedl i příjem z brigády (Dle Zákaznické karty byla tato informace ověřována telefonicky), má učňovské vzdělání, čistá mzda žalovaného činí 16 000 Kč, resp. 23 600 Kč, běžné výdaje žalovaného činí celkem 13 491, resp. 20 272 Kč, podle zákaznické karty nemá žalovaný kreditní kartu, má však zápůjčku u jiné společnosti, a bankoví účet na své jméno. V části„ Ověřené dokumenty“ jsou uvedeny OP, Nájemní smlouva, pracovní smlouva, výplatní pásky. Tyto listiny však žalobce jako důkazy nepředložil ani nenavrhl, naopak uvedl, že je nemá. Podle Nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 III . ÚS 4129/18„ Nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [ulice] obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudní dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Jestliže žalobce nenavrhl důkazy listinami, kterými ověřoval tvrzení žalovaného, ani listinami prokazujícími, že dlužník nebyl evidován v databázi dlužníků, ve světle výše citovaných rozhodnutí neprokazuje, že dostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 588 z.č. 89/2012 sb., obča