44 C 39/2020-51 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala nároku na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], a žalovanou jako zákazníkem dne [datum]. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána a posouzena jako dostatečná. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v ust. § 120 odst. 2 o.s.ř. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. 4. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], a žalovanou písemně uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž uvedená společnost poskytla žalované půjčku ve výši 10 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne [datum]). 5. Žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti poskytnutou zápůjčku a dále poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 400 Kč (jenž představuje součet kapitalizovaných úroků z půjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky a nákladů za hotovostní inkaso splátek) v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Uvedené skutečnosti soud zjistil z uvedené smlouvy o půjčce. 6. Žalovaná dosud půjčku nesplatila, její výše aktuálně představuje částku 5 159,93 Kč a část souhrnného poplatku ve výši 1 540,07 Kč. 7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností smlouvy obsahující seznam postoupených pohledávek). 8. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, zjišťoval její příjmy a výdaje a bylo zjištěno, že rozdíl mezi běžnými měsíčními příjmy a běžnými měsíčními výdaji představuje částku 6 384 Kč. Informace poskytnuté žalovanou byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne [datum]. Žalovanou předložené doklady jsou uvedeny v části„ Dokumenty k ověření“ (Zákaznická karta ze dne [datum]). 9. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o půjčce totožnost žalované z občanského průkazu, majetkovou situaci žalované ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek, dle kterých čistá mzda žalované činí 13 420 Kč měsíčně. Dále právní předchůdce žalobkyně ověřil výdaje žalované z předložených dokumentů a to nájemní (ubytovací) smlouvy, dle které žalovaná hradí měsíčně nájemné ve výši 2 336 Kč, a dále hradí výdaje za telefon ve výši 1 000 Kč. Další výdaje domácnosti činí měsíčně 3 700 Kč. 10. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o půjčce, na základě níž převzala od [právnická osoba] [anonymizována tři slova], částku 10 000 Kč. Půjčku měla žalovaná splácet v pravidelných splátkách a to včetně poplatku ve výši 7 400 Kč. Žalovaná dosud zápůjčku nesplatila. 11. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.s.ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 12. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle § 9 odst. 3 z.s.ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 14. Podle § 9 odst. 4 z.s.ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. V souzené věci právní předchůdce žalobkyně nejednal s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované sice ověřil její příjmy dokladem o pracovním poměru (pracovní smlouvou) a výplatními páskami, nájemní smlouvou atd., ale v ostatním se spolehl toliko na prohlášení žalované, zejména o tom, že není předlužena, nehrozí u ní úpadek atd. Z vlastního informačního systému soud zjistil, že proti žalované jako povinné je vedeno několik exekučních řízení, konkrétně např. 43 EXE 8141/2012 pro částku více než 25 000 Kč s příslušenstvím (věřitel [anonymizována tři slova]), 29 E 1725/2009 pro částku 67 420 Kč pro věřitele [anonymizováno] (výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, který byl pro nemajetnost zastaven), dále pak pod 43 EXE 7109/2014 pro částku více než 22 000 Kč (věřitel [právnická osoba]), dále pak též exekuce v letech následujících po uzavření předmětné smlouvy pro částky od cca 3 [číslo] do 14 000 Kč (např. 51 EXE 4055/2016 věřitele [právnická osoba], 48 EXE 8455/2016 věřitele [anonymizováno], 48 EXE 6444/2017 pro věřitele [anonymizována dvě slova], 48 EXE [číslo] pro věřitele [anonymizována dvě slova] a další. Tyto skutečnosti předchůdce žalobkyně zřejmě nezjišťoval ani dotazem na žalovanou (zákaznická karta nemá takovou položku obsaženou) ani např. lustrací v Centrální evidenci exekucí. 19. Přitom k povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou