48 C 109/2020-37 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 29 040,06 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou 499 Kč a za zesplatnění ve výši 4 949,95 Kč, poplatky 1 350 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný bezhotovostně čerpal a měl jej hradit v 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč měsíčně. První splátka byla splatná [datum]. Za prodlení s úhradou splátky byla žalovanému účtována smluvní pokuta 499 Kč a za odeslání upomínky poplatek 450 Kč. Pro prodlení žalovaného s úhradou byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. 2. V rámci doplnění žaloby k výzvě soudu sdělila žalobkyně, že neví, zda žalovaný vznesl námitku neplatnosti smlouvy, proto výzvu považuje za předčasnou. Úvěruschopnost zkoumala lustrací žalovaného v evidenci exekucí, BRKI/NRKI, ověření pohybů na účtu žalovaného a informacemi přímo od žalovaného, příjem žalovaného byl 17 578 Kč. 3. Žalovaný k žalobě uvedl, že smlouvu o úvěru uzavřel, peníze čerpal, potvrdil své příjmy ve výši 17 578 Kč, uvedl, že úvěr přestal hradit, protože manželka byla nezaměstnaná, pak si práci našla a zase o ni přišla. Výdaje na bydlení činí 10 000 Kč měsíčně, mají s manželkou 3 děti, snaží se přivydělat si brigádně. Neví, zda byla manželka v době uzavření úvěrové smlouvy nezaměstnaná. 4. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spisu. 5. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně. 6. Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne [datum] prokazuje, že žalovanému byla zaslána částka 30 000 Kč dne [datum]. 7. Zesplatnění ze dne [datum] prokazuje, že úvěr žalovaného byl zesplatněn ke dni [datum]. 8. Předžalobní upomínka ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. 9. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 10. Rozložení plateb prokazuje, že žalovaný uhradil celkem 12 491 Kč. 11. Smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] prokazuje, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru ve výši 30 000 Kč s úrokem 111,33% ročně, splátky na 30 měsíců ve výši 2 992 Kč, celkem k úhradě 89 760 Kč. 12. Výplatní páska žalovaného za [číslo] prokazuje příjem žalovaného 17 578 Kč. 13. Výpis z účtu žalovaného za [anonymizováno] [rok] prokazuje výdaj 12 000 Kč dne [datum], který žalovaný vysvětlil jako nájemné 10 000 Kč a doplatek dluhu na nájemném 2 000 Kč, příchozí platbu 6 420 Kč ze dne [datum] od úřadu práce. Žalovaný uvedl, že neví, jestli byla manželka v té době nezaměstnaná. 14. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Upomínka č. I, Upomínka č. II, Upomínka č. III, Splátkový kalendář, Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. 15. Na základě zjištění učiněných z předložených listin a obrany žalovaného dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, soud však dospěl k závěru, že nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Příjmy žalovaného byly tvořeny mzdou ve výši 17 578 Kč a neznámým příjmem od Úřadu práce ve výši 6 420 Kč, tedy celkem 23 998 Kč. Výdaje byly tvořeny náklady na bydlení 10 000 Kč (jsou potvrzovány výpisem z účtu žalovaného) a dále životním minimem členů domácnosti, kterých je pět, v roce 2019 bylo životní minimum na dospělou osobu 2x 3 410 Kč (žalovaný a manželka) a životní minimum na nezletilé děti minimálně ve výši 3x 1 740 (3 děti věkem do 6ti let jakožto nejnižší částka), výdaje tak celkem tvořily minimálně 22 040 Kč. Žalovanému tak mohlo měsíčně zůstat k dispozici maximálně 1 958 Kč, což není ani měsíční splátka úvěru. Žalobkyni v rámci posuzování úvěruschopnosti vůbec nezajímaly výdaje žalovaného, nezajímala se o náklady na bydlení, nezajímala se o počet vyživovacích povinností a ani o případné příjmy manželky žalovaného pro zohlednění v rámci nákladů na bydlení. 16. Po právní stránce soud věc posoudil níže uvedeným způsobem. 17. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 19. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 20. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěrus