48 C 128/2020-31 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina úvěru ve výši 20 000 Kč, úrok 4 700 Kč, poplatek za správu úvěru 3 700 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 5 400 Kč, smluvní pokuta 10 000 Kč za prodlení se splacením v maximální zákonné výši se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve splátkách, celkem uhradil pouze 2 600 Kč. Do prodlení se žalovaný dostal dne [datum], úvěr se pro prodlení stal splatným dne [datum]. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána prostřednictvím [anonymizována dvě slova], finanční analýzy, byly posuzovány jeho příjmy a výdaje. 2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 4. Výplatní páska žalovaného ze [anonymizováno] [rok] prokazuje, že žalovanému bylo na [anonymizováno] strženo 1 056 Kč, za [anonymizováno] [rok] bylo žalovanému strženo na [anonymizováno] 247 Kč a za [anonymizováno] [rok] bylo žalovanému na [anonymizováno] strženo 1 285 Kč. Mzda žalovaného se pohybovala po srážkách kolem [částka]. 5. Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr ve výši 20 000 Kč jistiny, za úvěr měl cekem uhradit 37 200 Kč v 14 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil čerpání úvěru ve výši 20 000 Kč v hotovosti. 6. Předžalobní upomínka prokazuje, že žalovaný byl vyzván dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 7. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání upomínky žalovanému. 8. Soud zamítl provést důkaz Předpisem splátek ke smlouvě o úvěru 14M, Předžalobní upomínkou, Credit Scoringem, Finanční analýzou, Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru 14 měsíců s poplatkem za uzavření smlouvy, Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, neboť s ohledem na níže uvedený právní názor soudu nejsou podstatné pro rozhodnutí. 9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, že žalovaný vyčerpal 20 000 Kč od žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy, uhradil 2 600 Kč. V době uzavření úvěrové smlouvy byl žalovaný v [anonymizováno], byly mu prováděny [anonymizována tři slova]. Jakékoli další důkazní prostředky týkající se zkoumání úvěruschopnosti bylo již zbytečné provádět. 10. Po právní stránce soud věc posoudil níže uvedeným způsobem. 11. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 13. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 14. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného, když mu poskytla další úvěr, přestože věděla či musela vědět z výplatních pásek žalovaného, že jsou mu prováděny srážky ze mzdy. Soud je názoru, že nikdo, komu jsou prováděny srážky ze mzdy, není úvěruschopný, neboť je zjevné, že již v době minulé nebyl schopen splácet řádně a včas své závazky, další závazek tak pouze jeho situace zhorší. 18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Úvěrová smlouva byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného posouzena jako neplatná, neboť žalovanému byly v době poskytnutí úvěru prováděny nucené srážky ze mzdy. Soud je toho názoru, že dlužníkovi, kterému jsou prováděny nucené srážky z příjmů, nelze poskytnout řádně další úvěr, neboť by se dostal do ještě hlubší dluhové pasti. Takový dlužník je jednoznačně neúvěruschopný. Skutečnost, že bylo žalovaným uhrazeno pouze 2 600 Kč na úvěr, závěr soudu jenom potvrzuje. Sou