16 C 340/2019-50 — Okresní soud v Mostě

1.Žalobce se žalobou, podanou dne [datum], domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 250 000 Kč, kterou specifikoval tak, že se jedná o peněžitou zápůjčku, kterou žalovanému poskytl na základě smlouvy uzavřené mezi nimi písemně dne [datum] a kterou se mu žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum], což však tento doposud dobrovolně nesplnil. Jako příslušenství pohledávky žádal žalobce zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši, jak je stanovena ve výroku sub. I tohoto rozhodnutí. 2.Žalovaný, jemuž byla žaloba doručena do vlastních rukou fyzickým převzetím zásilky dne [datum] na doručovací adresu: [adresa žalovaného], zůstal ve věci bez vyjádření., ač byl k němu soudem vyzván. Mlčení žalovaného proto soud pojímá tak, že tento nárok proti němu v žalobě uplatněný nerozporuje z hlediska jeho výše ani z hlediska tvrzeného právního důvodu plnění. (viz č.l.: 31). K soudnímu jednání se dne [datum] žalovaný bez udání důvodu nedostavil. O odročení jednání nepožádal. [příjmení] důkazní návrhy neoznačil a soudu nepředložil. Předvolání k uvedenému jednání bylo žalovanému doručeno dne [datum] vložením do schránky na jeho doručovací adrese, tj. [adresa žalovaného] (viz č.l.: 42). Dále mu bylo doručeno fikcí na jeho úřední adresu bydliště (viz č.l.: [číslo]). V případě žalovaného proto soud postupoval podle ust. § 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z přednosu dostavivšího se pana žalobce. 3.Tvrzení uvedená v žalobě prokazoval pan žalobce především smlouvou, kterou uzavřel s žalovaným písemně dne [datum]. Z obsahu této listiny soud zjistil, že podpis žalobce i podpis žalovaného na této listině byly úředně ověřeny dne [datum] na ověřovacím pracovišti [anonymizováno] s.p. v [obec]. Důsledně tomu neměl soud důvod pochybovat o pravosti podpisu účastníků této smlouvy, jakož i o pravosti jejího obsahu, a sice, že se jedná o projev vůle žalobce půjčit žalovanému na jeho žádost dne [datum] částku ve výši 250 000 Kč, kdy žalovaný svým podpisem na smlouvě potvrdil, že od žalobce částku 250 000 Kč také dne [datum] fyzicky převzal. Tuto částku se žalovaný zavázal žalobci vrátit v hotovosti nejpozději do [datum]. Ostatních ujednání obsažených ve smlouvě se žalobce nedovolával. Nebyly proto předmětem dokazování a nebylo třeba je ani po právní stránce hodnotit. (viz č.l.: 4). 4.Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného dopisem ze dne [číslo] vrácení částky 250 000 Kč a současně žalovanému sdělil i číslo účtu, na který by mu měl žalovaný předmětnou částku zaplatit, a to nejpozději do [datum]. K tomuto důkazu žalobce uvedl, že jinou než evidenční adresu bydliště žalovaného neměl k dispozici. (viz č.l.:5). 5.Soud provedl opakovaně šetření ohledně zjištění místa úředního bydliště a dále ohledně zjištění skutečné adresy bydliště žalovaného. Ze zpráv na č.l.: 15, 18, 25 a 44 zjistil, že v centrální evidenci obyvatel u [stát. instituce] vykazuje žalovaný nadále jako svoje úřední bydliště adresu sídla [stát. instituce], tzn. [ulice] [anonymizováno], [obec]. Ze zprávy [anonymizována tři slova] – [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum] nabyl soud poznatek o tom, že zde žalovaný vykazoval kontaktní adresu: [adresa žalovaného] [číslo]. V evidenci na [anonymizována tři slova] se žalovaný v době vydání tohoto rozhodnutí nenacházel. (viz č.l._: [číslo]). Dle zjištění v databázi [anonymizována tři slova] v [obec] žalovaný není ani osobou omezenou na svobodě vazbou nebo výkonem trestu odnětí svobody a nenachází se ani v tzv. zadržovací detenci (viz č.l.: 16, 19, 45). 6.Žalobce nenavrhoval, aby soud provedl důkaz jeho výslechem. Rovněž nenavrhoval důkaz výslechem žalovaného. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že pro rozhodnutí ve věci samé není třeba provádět důkaz výslechem žalobce ani výslechem žalovaného. 7.Soud ve věci rozhodl na základě skutkového stavu, jak je tento vymezen pod bodem 3 odůvodnění tohoto rozhodnutí s tím, že rozhodujícím důkazem byl obsah smlouvy ze dne [datum], jakož i prohlášení žalobce, že k vrácení částky 250 000 Kč žalovaným doposud nedošlo. Obsah smlouvy ani tvrzení žalobce o nevrácení částky 250 000 Kč žalovaný nezpochybnil a žádným důkazem je ani nevyvrátil. 8.Po stránce právní soud vycházel při posuzování platnosti a závaznosti smlouvy ze dne [datum] z ust. § 555 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník účinný od 1.1.2014 (dále jen„ zák.č. 89/2012 Sb.“), ve kterém je stanoveno, že právní jednání, což jsou i uzavřené smlouvy, se posuzuje podle svého obsahu. Dále vzal soud v úvahu také ust. § 556 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., ve kterém je stanoveno, že co je vyjádřeno slovy nebo jinak, se vyloží podle úmyslu jednajícího, pokud byl takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Dále vzal soud v úvahu též ust. § 574 zák.č. 89/2012 Sb., dle kterého, je třeba na právní jednání hledět jako na platné než jako na neplatné. Žalobce smlouvu ze dne [datum] v jejím nadpisu sice označil jako„ Smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zákoníku“, což je odkaz na ustanovení zák.č. 40/1964 Sb., což byl občanský zákoník účinný do 31.12.2013, jímž se nemohla řídit smlouva uzavřená již za účinnosti nového občanského zákoníku, tzn. zák.č. 89/2012 Sb. Avšak ujednání obsažené v článku I a dále v článku II smlouvy z hlediska svého obsahu podle ust. § 555 odst. 1 ve spojení s ust. § 556 odst. 1zák.č. 89/2012 Sb. představuje projev vůle účastníků této smlouvy – tj. žalobce a žalovaného - uzavřít smlouvu o peněžité zápůjčce ve výši 250 000 Kč, když žalobce ve smlouvě výslovně uvedl ve shodě s obsahem ust. § 2390 zák.č. 89/2012 Sb., že dne [datum] půjčil, respektive přenechal, žalovanému hotovost ve výši 250 000 Kč, aby ji tento užil podle své libosti a aby mu ji po čase, a to nejpozději do [datum] v plné výši vrátil, přičemž žalovaný potvrdil podpisem na smlouvě fyzické převzetí hotovosti ve výši 250 000 Kč, jakož i svou povinnost tuto částku žalobci nejpozději do [datum] v plné výši vrátit. Mezi účastníky takto platně vznikla smlouva o peněžité zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. zák.č. 89/2012 Sb. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný svou povinnost částku 250 000 Kč žalobci vrátit doposud dobrovolně nesplnil. To žalovaný nezpochybnil a ničím nevyvrátil. Důsledně tomu soud hledal žalobu důvodnou v celém rozsahu. Uložil proto žalovanému s poukazem na smluvní ujednání ze dne [datum], které respektuje ust. § 2390 a násl. zák.č. 89/2012 Sb., aby žalobci částku 250 000 Kč jakožto nevrácenou zápůjčku uhradil. V řízení bylo také prokázáno, že od [datum] je žalovaný se zaplacením částky 250 000 Kč v prodlení. Žalovanému proto bylo s poukazem na ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb. a dále ve spojení s ust. § 2 vl.nař.č. 351/2013 Sb. uloženo, aby zaplatil žalobkyni též požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 250 000 Kč počínaje od [datum] do zaplacení jistiny. (viz výrok sub. I). 9. Jedná se o rozhodnutí, jímž se řízení končí. Soud proto rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Vycházel přitom z principu uvedeného v ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a) odst. 1 občanského soudního řádu, to je z principu úspěchu ve věci. V daném případě měl ve věci plný úspěch žalobce, který žádal zaplatit na nákladech řízení na soudním poplatku částku ve výši 12 500 Kč. Dále žádal žalobce uhradit na nákladech řízení odměnu za právní zastoupení advokátem před soudem prvního stupně. Výše odměny byla stanovena podle vyhl.č. 177/1996 Sb., tj. vyhláška o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhl.č. 177/96 Sb.“). Z ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhl.č. 177/96 Sb. vyplývá, že v daném případě náleží právnímu zástupci žalobce za jeden úkon právní služby odměna ve výši 9 300 Kč. Z obsahu spisu vyplývá, že právní zástupce poskytl žalobci celkem 4 úkony právní služby s odměnou ve výši 9 300 Kč/jeden úkon (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a osobní účast na soudním jednání dne [datum]), takže mu náleží odměna ve výši 37 200 Kč, která byla zvýšena podle ust. § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/96 Sb. o 4 paušální náhrady po 300 Kč, tj. o částku 1 200 Kč. Právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Podle ust. § 137 odst. 3 písm.a) občanského soudního řádu mu proto náleží k náhradě ještě částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z jistiny ve výši 38 400 Kč, což je částka ve výši 8 064 Kč. Zástupce žalobce neuplatnil svůj nárok na náhradu za ztrátu času a dále nárok na náhradu cestovních výdajů. Celkem tedy činila odměna za právní zastoupení žalobce advokátem před soudem prvního stupně částku ve výši 46 464 Kč. Po připočtení částka 12 500 Kč za zaplacený soudní poplatek pak činily náklady řízení na straně žalobce celkem částku ve výši 58 964 Kč. Žalovanému, který v řízení zcela podlehl, bylo proto uloženo, aby tento zaplatil žalobci na nákladech řízení celkem částku 58 964 Kč,