32 C 360/2020-42 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 19.478 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.902,59 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 18.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, resp. dohodnutým způsobem, a proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu, neboť splatnost celého úvěru nastala ke dni [datum]. Žalovaný na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradil částku 13.254 Kč. Dlužná částka ve výši 19.478 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou úvěru 11.083,96 Kč, úroky z úvěru 657,73 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru 774,62 Kč, poplatkem za sjednání úvěru 4.284,11 Kč a inkasním poplatkem 2.677,58 Kč. Dále žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, které byly specifikovány výše. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Prohlášení o pravosti podpisu ze dne [datum], Seznam postoupených pohledávek (na čl. 24), Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (na čl. 23), Potvrzení o expedici obyčejných zásilek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 4. Podle § 95 odst. 1, 2 o. s. ř. žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení (žalobu). Změněný návrh (žalobu) je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Soud nepřipustí změnu návrhu (žaloby), jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu (žalobě). V daném případě soud rozšíření žaloby připustil, neboť výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu (rozšířené žalobě) a změněný návrh (žaloba) byl doručen žalovanému do vlastních rukou. Soud takto rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku. Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby, po částečném zastavení řízení, po rozšíření žaloby a po připuštění rozšíření žaloby tak zůstaly tyto nároky žalobce: částka 19.478 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.083,96 Kč od [datum] do zaplacení. 5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] vlastnoručně podepsanou žalovaným měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru 18.000 Kč, délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen ve 14 měsíčních hotovostních splátkách po 2.338 Kč, dále celkovou výši spotřebitelského úvěru 32.732 Kč, tvořené jistinou 18.000 Kč, úroky z úvěru 1.733 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7.200 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 1.299 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v bydlišti 4.500 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba činila 15 % ročně a že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 252,65 %. Předžalobní výzvou ve smyslu ust. § 142a odstavec 1 občanského soudního řádu ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba a že tato výzva se žalovanému dostala do dispozice. Přehledem zaplacených částek (na čl. 22) měl soud za prokázané, že žalovaný na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradil právnímu předchůdci žalobce v období od [datum] do [datum] celkem částku 13.254 Kč. 6. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil listiny, z nichž údaje o příjmech a výdajích žalovaného dovozoval, vycházel z toho, že žalovaný má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalovaného prověřovány nebyly. Není patrné, proč si za této situace žalobce nevyžádal od žalovaného výpisy z běžného účtu žalovaného nebo jiné doklady, které prokazovaly výši příjmů žalovaného i výši jeho výdajů. Důležitý je i fakt, že v době uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému vedeno 6 řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení, a po uzavření smlouvy o úvěru jsou proti němu vedena další 4 řízení EXE, což podle názoru soudu jednoznačně prokazuje, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. Nadto právní předchůdce žalobce ani neučinil dotaz na Centrální evidenci exekucí, kde by tuto skutečnost za poplatek 15 Kč zjistil. 7. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. 8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalovaného. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 12. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel