33 C 200/2020-24 — Okresní soud v Mostě

Žalobce se v řízení domáhal žalobou ze dne [datum] zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím z titulu zápůjčky ve výši 2 000 Kč poskytnuté předchůdcem žalobce žalované na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], ve které bylo dohodnuto, že žalovaná zapůjčenou částku vrátí nejpozději do [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Sliema SLM [číslo], Malta (dále jen„ [anonymizováno]“) na žalobce. Podáním ze dne [datum] žalobce žalobu doplnil tvrzením, že nedisponuje žádnými informacemi, jakým způsobem jeho právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalované a nemá k dispozici ani příslušné doklady. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Zástupce žalobce svou neúčast u jednání omluvil a žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila. Proto soud vycházel z obsahu spisu, zejména pak z předložených listinných důkazů. Z provedených důkazů soud zjistil, že [právnická osoba] bylo žalované vyplaceno 2 000 Kč dne [datum] na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou, ve které se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit do [datum]. Žalobce však neprokázal, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (Tuto skutečnost Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], ani žádný jiný z důkazů předložených žalobcem neprokazuje. Přílohu Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], na kterou žalobce odkazuje v žalobě, žalobce soudu nepředložil). Podle § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost dle § 120 odst. 1 o.s.ř., podle kterého jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle ustanovení § 120 odst. 3 poslední věta o.s.ř. neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Dle § 79 odst. 2 o.s.ř. je žalobce povinen k žalobě připojit listinné důkazy, kterých se dovolává. Okolnost, že se druhý účastník řízení k tvrzené skutečnosti nevyjádřil, nemůže sama o sobě vést k závěru o shodném tvrzení účastníků řízení ohledně této skutečnosti a o jejich shodně projevené vůli vyloučit ji z dokazování (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 35/2007, ze dne 29. 4. 2009). Shora popsaný skutkový stav posoudil soud dle ustanovení § 2390 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Soud aplikoval ustanovení NOZ. Vzhledem k tomu, že dle tvrzení žalobce mělo k uzavření smlouvy jím označované jako smlouva o půjčce [datum] tedy po účinnosti NOZ. [příjmení] [příjmení] Ústavního soudu ze dne [datum] III . ÚS 4129/18„ Nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [ulice] obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudní dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Jestliže žalobce tvrdí, že nedisponuje žádnými informacemi, jakým způsobem jeho právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalované a nemá k dispozici ani příslušné doklady, tedy nenavrhl důkazy listinami, kterými předchůdce žalobce ověřoval tvrzení žalované, ani listinami prokazujícími, že dlužník nebyl evidován v databázi dlužníků, ve světle výše citovaných rozhodnutí neprokazuje, že dostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 588 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. To platí též v případě Smlouvy o zápůjčce, kterou soud za situace, kdy není žalobcem prokázáno, že dostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, shledal z důvodu zjevného narušení veřejného pořádku absolutně neplatnou. (srovnej [příjmení] Ústavního soudu ze dne [datum] III . ÚS 4129/18„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury – jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.“ Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil zjištěný skutkový stav podle ust. § 2991 a následujících NOZ o bezdůvodném obohacení, v nichž je zakotvena povinnost toho, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaná převzala částku 2 000 Kč, aniž by byla mezi předchůdcem žalobce a žalovanou platně uzavřena smlouva o zápůjčce, tedy bez právního důvodu se o tuto částku obohatila na úkor předchůdce žalobce. Podle § 1879 NOZ, věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému, přičemž s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobce však platné uzavření smlouvy, kterou právní předchůdce žalobce postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobci, neprokázal, resp. neprokázal, že se smlouva O Postoupení pohledávek ze dne [datum] týká též pohledávky předchůdce žalobce za žalovanou, když neprokázal její obsah (, kterých pohledávek se týká). Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení plně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.