46 C 248/2021-29 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 997,38 Kč s příslušenstvím. 2. Podle žaloby žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru a poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaný čerpal ke dni [datum] částku úvěru ve výši 13 456 Kč. V důsledku prodlení žalované se splácením úvěru věřitelka od smlouvy odstoupila dopisem ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. K okamžiku zesplatnění tvořila dluh jistina ve výši 8 118,92 Kč, úroky ve výši 514,57 Kč a smluvní pokuta dle obchodních podmínek 116,09 Kč. 3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět pro zaplacení částky 8 998 Kč žalovanou po podání žaloby (č.l. 19). Žalobkyně dále trvala na zaplacení úroku z prodlení ve výši 220,03 Kč a nákladů řízení. V důsledku částečného zpětvzetí soud řízení částečně zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 4. Žalobkyně dále doplnila, že v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovanou v žádosti o spotřebitelský úvěr. V ní žalovaná uvedla, že pracuje ve [právnická osoba] s.r.o. s příjmem mezi [částka] měsíčně čistého. Náklady na bydlení měly činit [částka] a ostatní finanční závazky činily [částka]. Žalovaná o sobě uvedla, že je [anonymizováno] a [anonymizováno]. Žalobkyně žalovanou prověřila v registru [příjmení], v níž žalovaná neprocházela. Další údaje žalované nebyly v rozporu se sociodemografickým modelem. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že je žalovaná úvěruschopná. 5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaná s takovým postupem souhlasí, když se k němu zaslané výzvě nevyjádřila. 6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 7. Ze žádosti/smlouvy o klasickém úvěru [číslo] ze dne [datum], soud zjistil, že žalované byl poskytnut na základě jeho žádosti kromě jiného také revolvingový úvěr, přičemž žalobkyně od žalované zjistila, že žalovaná o sobě uvedla, že je [anonymizováno], bydlí u [role v řízení], pracuje od [anonymizováno] [rok] jako [anonymizováno] ve [právnická osoba] s.r.o. s příjmem [částka] měsíčně. Žalovaná uvedla, že nemá žádné vyživovací povinnosti a její výdaje na bydlení činí pouze [částka] měsíčně a jiné závazky dosahovaly [částka]. Žalovaná požádala kromě jiného o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. 8. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě nedoplatku ve výši 3 264 Kč. 9. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum] je zřejmé, že žalobkyně od obou úvěrových smluv v důsledku prodlení žalovaného odstoupila s účinností ke dni [datum]. 10. Z výzvy k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení. 11. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že čerpala 13 456 Kč, kterou splatila. <b>12. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.</b> 13. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 21. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 23. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 24. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. 25. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU). 26. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda ža