48 C 148/2021-42 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 20 000 Kč, úrok 266,64 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 6 805,06 Kč, poplatek za pojištění 408,30 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení a z úvěru, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 60 týdenních splátkách po 608 Kč počínaje [datum]. Úvěruschopnost byla posuzována. Žalovaný uhradil 5 000 Kč. 2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. Výzva k plnění se základním skutkovým stavem a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný upomenut o zaplacení před podáním žaloby. 6. Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným, žalovaný potvrdil převzetí částky 20 000 Kč v hotovosti. 7. Karta zákazníka – Žádost o zápůjčku ze dne [datum] byla podepsána žalovaným, je v ní uvedeno, že žalovaný žije v nájmu sám, nemá děti, je OSVČ, má příjem 47 000 Kč, výdaje na bydlení má 10 000 Kč a osobní výdaje 4 000 Kč, další výdaje 3 000 Kč. Rozdíl ve výši 30 000 Kč je použitelný příjem. Uvedl, že má jednu exekuci. 8. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] prokazuje, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky za ním. 9. Podací lístky ze dne [datum] a [datum] prokazují odeslání dopisů žalovanému. 10. Smlouva o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek prokazují, že byla postoupena pohledávka za žalovaným. 11. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně. 12. Faktury č. 2017 ze dne [datum], č. 2017 ze dne [datum], č 2018 ze dne [datum], č. 2018 ze dne [datum], č. 2018 ze dne [datum], č. 2018 ze dne [datum], č. 2018 ze dne [datum], neznámé číslo faktury ze dne [datum] prokazují pouze fakturaci žalovaného, prokazují jeho příjem 43 950 Kč, 64 800 Kč, 35 910 Kč, 16 150 Kč, 14 180 Kč, 3 040 Kč, 4 000 Kč, 8 350 Kč. 13. Objednávka ze dne [datum] prokazuje, že si třetí osoba u žalovaného objednala elektromontážní práce s cenou 19 600 Kč. 14. Nájemní smlouva ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný hradil za bydlení v roce 2015 včetně tepla a vody 6 514 Kč. 15. Evidence soudu prokazuje, že vůči žalovanému byla v roce [rok] zahájena exekuce pro jistinu 1 371 Kč, v [anonymizováno] [rok] exekuce pro částku 29 000 Kč, dokonce žalobkyní, další exekuce byly vůči žalovanému zahájeny v roce [rok] a [rok]. 16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovaný převzal od předchůdkyně žalobkyně 20 000 Kč, uhradil 5 000 Kč, jeho příjmy jsou pouze tvrzeny. Fakturace žalovaného jakožto podnikatele bez doložení nákladů nemá žádnou vypovídající hodnotu pro jeho faktické příjmy. Vůči žalovanému byla krátce před poskytnutím úvěru zahájena exekuce. 17. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 19. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 20. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. 24. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 25. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 26. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost n