48 C 154/2021-38 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 17 000 Kč, úrok 1 651,65 Kč, poplatek za administrativní činnost 3 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 6 233,35 Kč, poplatek za pojištění 385 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení a z úvěru, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 17 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 60 týdenních splátkách po 517 Kč počínaje [datum]. Úvěruschopnost byla posuzována. Žalovaný uhradil 2 350 Kč. 2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. Výzva k plnění se základním skutkovým stavem a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný upomenut o zaplacení před podáním žaloby. 6. Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným, žalovaný potvrdil převzetí částky 17 000 Kč v hotovosti. 7. Karta zákazníka – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] byla podepsána žalovaným, je v ní uvedeno, že žalovaný žije v nájmu s partnerkou, nemá děti, je zaměstnán a má živnostenské oprávnění, má příjem 16 183 Kč, výdaje na bydlení má 3 000 Kč a osobní výdaje 5 000 Kč. Rozdíl ve výši 8 183 Kč je použitelný příjem. Uvedl, že nemá exekuce. 8. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] prokazuje, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky za ním. 9. Podací lístky ze dne [datum] a [datum] prokazují odeslání dopisů žalovanému. 10. Zařazení zákazníka do pojistného programu neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí. 11. Smlouva o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek prokazují, že byla postoupena pohledávka za žalovaným. 12. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně. 13. Nájemní smlouva ze dne [datum] skládající se pouze z první a třetí strany (druhá strana není okopírována) prokazuje, že žalovaný bydlel v nájmu s partnerkou, výše nájmu není na kopii uvedena. 14. Příjmové pokladní doklady prokazují, že byla uhrazena kauce na byt ve výši 6 000 Kč a nájemné za [anonymizováno] [rok] ve výši 6 000 Kč. 15. Pracovní smlouva žalovaného prokazuje, že byl zaměstnán od [datum] jako prodavač/pokladní. 16. Mzdový výměr žalovaného ze dne [datum] prokazuje příjem žalovaného ve výši 16 280 Kč hrubého. 17. Faktury vystavené žalovaným dne [datum], [datum] a [datum] prokazují příjem žalovaného ve výši 301,84 €, 658 € a 1 092 €, není patrné, co bylo důvodem jejich vystavení, jaká činnost. 18. Printscreeny mobilního bankovnictví prokazují, že na účet bylo z faktur žalovanému poukázáno 7 575,30 Kč, 15 813,67 Kč a 25 161,56 Kč. 19. Výpis z živnostenského rejstříku žalovaného prokazuje, že byl podnikatelem. 20. Evidence soudu prokazuje, že vůči žalovanému byla zahájena exekuce v [anonymizováno] [rok] pro jistinu 3 393 Kč, v [anonymizováno] [rok] pro jistinu 7 181,37 Kč, v [anonymizováno] [rok] pro jistinu 3 000 Kč, v [anonymizováno] [rok] pro jistinu 6 980 Kč. 21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovaný převzal od předchůdkyně žalobkyně 17 000 Kč, uhradil 2 350 Kč, jeho příjmy jsou doloženy, náklady na bydlení také. Fakturace žalovaného jakožto podnikatele je pro rozhodnutí nepodstatná, neboť žalovaný nastoupil před uzavřením úvěrové smlouvy do zaměstnání. Příjem žalované před uzavřením úvěrové smlouvy nedosahoval ani 17 000 Kč. Vůči žalovanému byly opakovaně před poskytnutím úvěru zahajovány exekuce pro relativně nízké částky. 22. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 24. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 25. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 26. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 27. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 28. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuj