48 C 189/2021-27 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 44 996,83 Kč, smluvní úrok 2 530,55 Kč, smluvní poplatky 1 500 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení (kapitalizace ke dni [datum]), to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl žalovaný splácet v 72 měsíčních splátkách po 1 014,29 Kč počínaje [datum] Smluvní úrok činil 13,40 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení se splácení, proto byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn a žalovaný vyzván k zaplacení. V rámci doplnění tvrzení ze dne [datum] uvedla žalobkyně, že úvěr byl uzavřen prostřednictvím internetového bankovnictví, žalovaný uvedl příjem 21 000 Kč a celkový příjem domácnosti byl 10 000 Kč, při hodnocení úvěruschopnosti bylo vycházeno z veřejných i neveřejných databází, byl porovnáván příjem žalovaného a výdaje odhadnuté dle historických dat ČSÚ. 2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 6. Platební historie prokazuje, že žalovaný naposledy plnil [datum], předtím plnil často nepravidelně, celkem uhradil 10 785,86 Kč, úvěru mu byl poskytnut ve výši 50 000 Kč. 7. [právnická osoba], ze dne [datum] k posouzení úvěruschopnosti žalovaného prokazuje, že vycházeli z údajů v žádosti žalované, které ověřili v interních i externích databázích, a to zejména v NRKI/BRKI, ISIR, databáze MVČR. Disponibilní částka byla vypočtena odečtením splátkových výdajů a dalších deklarovaných výdajů, bylo vycházeno z normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátky. Součástí vyjádření je i tabulka, ze které vyplývá, že příjmy žalovaný deklaroval ve výši 21 000 Kč a bylo vycházeno z tohoto deklarovaného příjmu (Způsob ověření příjmu klienta – Příjem dle žádosti o úvěr), čistý příjem domácnosti byl 10 000 Kč, žalovaný se podílel na nákladech na bydlení 210%. Žalovaný měl mít u banky účet a nehradil vůči bance žádné splátky a neměl vůči bance dluh. 8. Výpisy v úvěrového účtu potvrzují platební historii. 9. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 10. Sazebník neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. 11. Spotřebitelský splátkový úvěr základní produktové podmínky účinné od 1.8.2017 neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí. 12. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 13. Výzva k úhradě dluhu ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný byl vyzván k zaplacení před podáním žaloby. 14. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky za ním a vyzván k jeho úhradě. 15. Smlouva o úvěru [anonymizováno] půjčka prokazuje, že žalovaný uzavřel s [jméno] [příjmení] [příjmení], a.s, úvěrovou smlouvu na 50 000 Kč dne [datum]. 16. Výpis z úvěru ke dni [datum] prokazuje výši a složení žalované částky. 17. Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný pro prodlení se splátkami vyzván k úhradě celé dlužné částky do [datum]. 18. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek prokazují, že byla postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni. 19. Všeobecné produktové podmínky neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí. 20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovaný čerpal od předchůdkyně žalobkyně úvěr ve výši 50 000 Kč a uhradil celkem 10 785,86 Kč. Příjmy žalovaného jsou pouze tvrzeny, nejsou nijak doloženy a ani nebyly nijak ověřovány, výdaje žalovaného byly pouze odhadnuty. O (ne) pečlivosti posuzování úvěruschopnosti žalovaného svědčí i to, že sám žalovaným měl mít příjem 21 000 Kč, příjem celé domácnosti žalovaného však měl být pouze 10 000 Kč a žalovaným se měl podílet na úhradě nákladů na bydlení ve výši 210%. 21. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 23. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 24. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 25. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 26. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 27. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet,