13 C 313/2022-25 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal žalovaného nároku z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] a žalovanou dne [datum]. Nároku ve výši 12 900 Kč se domáhal z důvodu poskytnuté jistiny žalované dne [datum], kterou zcela neuhradila. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] a žalobcem uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. K nařízenému jednání se nedostavila. Soud postupoval dle § 101 ods. 3 o.s.ř. 3. Z listinných důkazů soud zjistil, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu [číslo] o půjčce, na základě níž žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se současně v uvedené smlouvě zavázala zaplatit poskytnutou částku v 12 měsíčních splátkách po 2 100 Kč, počínaje od [datum]. Převzetí částky 15 000 Kč dne [datum] žalovaná potvrdila svým podpisem. Tyto skutečnosti byly zjištěny v předmětné smlouvě o půjčce ze dne [datum] a z výdajového pokladního dokladu č. [anonymizováno]. Žalovaná původnímu věřiteli uhradila pouze částku 2 100 Kč. Neuhrazená jistina činí 12 900 Kč. Dne [datum] žalobce zaslal žalované upomínku, ale ani poté žalovaná zbytek jistiny neuhradila. 4. Žalobce nedoložil způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce s ohledem na obtížnost doložitelnosti způsobu prověření (viz tvrzení žalobce). 5. Soud učinil skutkový závěr, že si žalovaná dne [datum] zapůjčila od právního předchůdce žalobce částku ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázal splácet v 12 měsíčních splátkách po 2 100 Kč. Celkem z titulu předmětné smlouvy o půjčce uhradila právnímu předchůdci žalobce částku 2 100 Kč. Žalobce nedoložil zkoumání schopnosti žalované předmětnou půjčku splácet (úvěruschopnost žalované). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem. Podle §2390 z. č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle §2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 7. Podle §1 věta druhá z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinném v době uzavření předmětné smlouvy (dále jen z. o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 8. Podle §3 písm. a) z. o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 9. Podle §3 písm. b) z. o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 10. V souladu s výše uvedeným je třeba učinit dílčí právní závěr, že předmětná smlouva o půjčce je rovněž s ohledem na smluvní strany spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru účinném v době uzavření smlouvy o půjčce. 11. Podle §9 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 bylo rozhodnuto:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 13. Z výše uvedených citovaných rozhodnutí zejména pro posouzení předmětného sporů vyplývá: 14. Z uvedeného rozsudku Soudního dvora EU je třeba jednoznačně dovodit povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda věřitel v souladu se zákonem splnil svou povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. 15. Žalobce nedoložil, že by došlo k posouzení úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy o půjčce. 16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobce porušil svou povinnost zakotvenou v §9 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. V souladu s tímto právním závěrem soud smlouvu o půjčce posoudil jako smlouvu neplatnou v souladu s §9 odst. z. o spotřebitelském úvěru. 17. Podle §2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle §2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Soud nárok žalobce s ohledem na výše uvedené posoudil podle §2991 a násl. o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobce plnil bez právního důvodu, a to pro neplatnost předmětné smlouvy o půjčce. 20. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá částce ve výši 12 900 Kč, kterou právní předchůdce žalobce žalované poskytl, a to po odečtení částky 2 100 Kč, kterou žalovaná předchůdci žalobce z titulu předmětné půjčky uhradila. 21. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s §1970 o. z., podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Konkrétní výše zákonného úroku z prodlení se opírá o §2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. 22. Podle §142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Přiznané náklady řízení jsou za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení ve výši tří úkonů po 1 620 Kč, třikrát paušál po 300 Kč a 21 % DPH.