46 C 219/2021-60 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou podanou původně u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 783,49 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem. Podle žaloby, [právnická osoba] a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný měla splatit úvěr v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 117,89 Kč počínaje dnem [datum]. Úvěr byl úročen sazbou 17,2 % p. a. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a proto věřitelka úvěr zesplatnila dopisem ze dne [datum]. Žalobou je požadováno zaplacení jistiny ve výši 9 783,49 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni [datum] ve výši 391,28 Kč, a úrok z prodlení z částky 9 783,49 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalobkyně následně žalobu doplnila. Uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného věřitelka vycházela z informací poskytnutých žalovaným a zachycených v žádosti o úvěr a z výpisu z běžného účtu žalovaného (č.l. 48) a dále rovněž upřesnila, že žalovaný uhradil do podání žaloby celkem částku 49 468,99 Kč a po podání žaloby částku 3 200 Kč (č.l. 51). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. 5. Podáním ze dne [datum] (č.l. 46) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 3 200 Kč zaplacené žalovaným po podání žaloby. Okresní soudu řízení proto dle § 96 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu zastavil. 6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 7. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že má uzavřený pracovní poměr na dobu určitou do [datum] s průměrným měsíčním příjmem 12 223 Kč. Výše výdajů žalovaného, a to zejména pak výdaje na bydlení v pronajatém bytě, ani jiné výdaj žalovaného nebyly zjišťovány. 8. Z potvrzení o příjmu žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl ke dni [datum] zaměstnán u Města Meziboří na dobu určitou jako dělník s průměrným měsíčním příjmem 12 223 Kč. 9. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] vyplývá, že žalovanému byl společností [právnická osoba] poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet 72 měsíčními splátkami (včetně úhrady pojištění) ve výši 1 117,89 Kč měsíčně. Žalované měl splatit celkem 82 505,34 Kč 10. Z výpisů z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný čerpal celkem 50 000 Kč. 11. Z oznámení úvěru za splatný ze dne [datum] je patrné, že žalobkyně pro prodlení žalovaného přistoupila ke zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 14 783,49 Kč do [datum]. Dle poštovního podacího archu byla zásilka odeslána [datum]. 12. Z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] je zřejmé, že s ohledem na nesplácení úvěru věřitelka úvěr zesplatnila. Žalovaný byl vyzván ke splacení dluhu do patnácti dnů od doručení výzvy. Výše dluhu měla činit celkem 10 185,49 Kč. Dle poštovního podacího archu byla zásilka odeslána [datum]. <b>13. Z úřední činnosti je soudu známo, že již před uzavřením byly proti žalovanému vedeny exekuce (např. nařízení okresním soudem pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]).</b> 14. Podle § 1 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). 20. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)). 21. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 [číslo]. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 [číslo] vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)). 22. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. 23. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebi