48 C 170/2021-46 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení jsou dva samostatné nároky žalobkyně. 2. První nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], dlužné úroky [částka], poplatek za administrativní činnost [částka], poplatek za hotovostní inkaso [částka], poplatek za pojištění [částka], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který žalovaná řádně a včas nehradila ve sjednaných 58 týdenních splátkách po [částka] od [datum]. Žalovaná uhradila celkem [částka]. Úvěruschopnost byla posuzována. 3. Druhý nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], poplatek za hotovostní inkaso [částka], poplatek za pojištění [částka] se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který žalovaná řádně a včas nehradila ve sjednaných 58 týdenních splátkách po [částka] od [datum]. Žalovaná uhradila celkem [částka]. Úvěruschopnost byla posuzována. 4. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalované pohledávky byly původním věřitelem postoupeny žalující straně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 5. Žalovaná uvedla, že příjmy v posouzení úvěruschopnosti přibližně odpovídaly, dluh by chtěla uhradit ve splátkách. [anonymizováno 12 slov], byla by schopná splácet asi [částka] měsíčně s pomocí rodiny. Žalovaná neví, proč neuhradila exekuci, asi nebyla dost zodpovědná. 6. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 7. Zpráva exekutorky na čl. 21 prokazuje, že žalovaná na exekuci zahájenou v roce 2016 dosud nic neuhradila. 8. Z ISAS k sp. zn. [spisová značka] zjištěno, že exekutorka byla pověřena [datum] vedením exekuce proto žalované. 9. Smlouva o půjčce ze dne [datum] prokazuje, že žalovaná převzala částku [částka]. 10. Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě prokazuje, že byla žalovaná vyzvána k zaplacení před podáním žaloby. 11. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] prokazuje, že žalovaná převzala v hotovosti [částka] 12. Karta zákazníka ze dne [datum] prokazuje, že žalovaná uvedla příjmy [částka], dávky [částka], výdaje na bydlení [částka] a osobní výdaje [částka], disponibilní příjem [částka]. 13. Karta zákazníka ze dne [datum] prokazuje, že žalovaná uvedla příjmy [částka], příjmy přítele [částka], výdaje na bydlení [částka], osobní výdaje [částka], splátky úvěrů [částka], disponibilní příjem [částka]. 14. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] prokazuje, že bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky za ní. 15. Podací lístek ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalované. 16. Podací lístek ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalované. 17. Smlouva o postoupení pohledávek a dva seznamy postoupených pohledávek prokazují postoupení pohledávek za žalovanou. 18. Výpis z OR žalobkyně prokazuje její existenci. 19. Přes poučení dle § 118b odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně úvěruschopnosti nedoplnil zástupce žalobce při jednání žádná tvrzení a neoznačil důkazní prostředky. 20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Není však prokázáno, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. 21. Po právní stránce soud posoudil jednotlivé žalované nároky takto: 22. ad první nárok 23. Dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 24. ad druhý nárok 25. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 26. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 27. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 28. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 29. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 30. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 31. ad oba nároky 32. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele saméh