50 C 139/2023-33 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 15. 3. 2023, doplněnou ze dne 23. 8. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 418,19 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným uzavřela dne 31. 10. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit úvěr spolu se smluvním úrokem, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 12 888 Kč, prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč nejpozději do 31. 12. 2021. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr uhradil 6 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 4. 4. 2022 na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 11 989,26 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 916,93 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 768,67 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 094,03 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 119,11 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 428,93 Kč a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 103,83 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit úroky z prodlení z dlužné jistiny od 28. 10. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 31. 10. 2020 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a poplatek za inkaso splátek ve výši 2 700 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. 6. Z karty zákazníka se podává, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnaný s příjmem 20 473 Kč měsíčně. Bydlel v nájmu, náklady na bydlení činily 4 360 Kč, osobní náklady 3 500 Kč a srážky ze mzdy, výživné 4 260 Kč. 7. Z pracovní smlouvy ze dne 19. 12. 2019 vyplývá, že žalovaný byl od 1. 1. 2020 zaměstnán jako provozní elektrikář na dobu neurčitou. 8. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný za měsíc červenec 2020 pobíral čistou mzdu ve výši 17 396 Kč, ze mzdy byla provedena srážka exekuce ve výši 5 462 Kč, za měsíc srpen 2020 pobíral čistou mzdu ve výši 15 626 Kč, ze mzdy byla provedena srážka exekuce ve výši 4 611 Kč a za měsíc září 2020 pobíral čistou mzdu ve výši 14 316 Kč, ze mzdy byla provedena srážka exekuce ve výši 4 035 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a jejích příloh, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 10. 11. 2022, jak je doloženo podacím archem ze dne 11. 11. 2022. 10. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 1. 3. 2023 a předloženého podacího archu ze dne 3. 3. 2023 vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. 11. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 12. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 21. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 22. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 23. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 24. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v hotovosti ve výši 15 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu s poplatky za poskytnutí úvěru v celkové výši 12 888 Kč nejpozději do 31. 12. 2021. Žalovaný na úvěr uhradil 6 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 25. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být