50 C 146/2023-30 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 4. 5. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 72 413,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 20. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 10,90 % ročně a dalšími poplatky, prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 918 Kč nejpozději do 20. 2. 2026. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Jelikož žalovaný splátky nehradil řádně a včas, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 22. 3. 2023 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 64 217,91 Kč, poplatků ve výši 8 195,41 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 3 138,41 Kč a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 367,98 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně a smluvní úrok ve výši 12,51 % ročně z dlužné částky 64 217,91 Kč od 31. 3. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 2. 2020 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 10,90 % ročně, pojištěním ve výši 100 Kč měsíčně a dalšími poplatky prostřednictvím 72 měsíčních splátek ve výši 1 918 Kč. 6. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 20. 2. 2020 se podává, že žalovaný byl zaměstnán s příjmem 34 881 Kč měsíčně. Na výdajích spojených s bydlením hradil 4 000 Kč, na osobních výdajích, spořeních a pojištění pak celkem 2 500 Kč měsíčně. 7. Interní účetní doklad prokazuje, že žalovaný čerpal úvěr dne 20. 2. 2020. 8. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 1. 2. 2023 vyplývá zesplatnění dlužné částky ke dni 22. 3. 2023. 9. Z Historického výpisu úvěru soud zjistil průběh splácení úvěru a výši dlužné částky. Ke dni 23. 3. 2023 činila výše nesplaceného úvěru 64 217,91 Kč. 10. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 21. 4. 2023 a předloženého podacího archu ze dne 21. 4. 2023 vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. 11. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 16. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 10,90 % ročně a dalšími poplatky prostřednictvím měsíčních splátek po 1 918 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena ke dni 20. 2. 2026. Žalovaný ani přes upomínky dlužnou částku neuhradil. 21. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V daném případě bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr a žalovaný jej bude způsobem ve smlouvě stanoveným splácet. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Bylo prokázáno, že závazek ze strany žalobkyně, poskytnout žalovanému úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek ze strany žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl. 22. V souzené věci byly splněny všechny předpoklady pro postup dle shora citovaného ustanovení, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (viz výrok I.). 23. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky) dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3x 4 020 Kč (z tarifní hodnoty 72 413,32 Kč, když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem odměna 12 060 Kč a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. tj. 900 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 12 960 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 897 Kč, tj. celkem 18 579 Kč. 24. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.