50 C 15/2023-28 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 8. 11. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 52 698,33 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou dne 12. 9. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě žalované poskytla úvěrový rámec až do výše 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 12,90 % ročně prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 403 Kč nejpozději do 14. 9. 2025. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná nedodržela svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 26. 12. 2021. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 52 198,33 Kč, poplatků ve výši 500 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 5 172,31 Kč a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 804,89 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 8. 11. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když se žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřily. Soud tak má za to, že účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěrový rámec až do výše 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 12,90 % ročně prostřednictvím 72 měsíčních splátek ve výši 1 403 Kč splatných vždy ke každému 14. dni v kalendářním měsíci. Splatnost úvěru byla stanovena na 14. 9. 2025. Poplatek za výzvu byl sjednán ve výši 500 Kč. 6. Ze žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že žalovaná byla v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 18 500 Kč. Bydlela v nájemním bytě, měsíční výdaje činily 3 500 Kč, na splátkách úvěrů žalovaná hradila 2 500 Kč měsíčně. 7. Výpis z účtu žalobkyně prokazuje, že dne 12. 9. 2019 byla z účtu žalobkyně na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě poukázána částka 70 000 Kč. 8. Z oznámení o změně spotřebitelského úvěru ze dne 8. 2. 2021 se podává, že počínaje měsícem únor 2021 je dnem splatnosti splátek 26. den v měsíci, výše poslední splátky se mění na 1 799,18 Kč. 9. Informace z CBCB prokazuje, že žalovaná má 3 existující splátkové kontrakty, na který měsíčně hradí 7 488 Kč. Další informace nejsou podstatné pro rozhodnutí. 10. Historie splácení úvěru prokazuje, jak byly žalovanou hrazeny splátky úvěru. Ke dni 7. 11. 2022 činila dlužná částka na jistině 52 198,33 Kč. 11. Z upomínek vyplývá, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek. 12. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 28. 12. 2021 včetně doručenky vyplývá zesplatnění dlužné částky ve výši 57 303,47 Kč ke dni 26. 12. 2021. 13. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2022 vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž jí byla poskytnuta lhůta do 7 dnů od odeslání výzvy. Předžalobní výzvu žalobkyně předala k poštovní přepravě dne 11. 10. 2022. 14. Dle soudní databáze neměla žalovaná evidovánu žádnou exekuci, předcházející uzavření smlouvy o úvěru, ani proti ní nebylo zahájeno insolvenční řízení. 15. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 16. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 18. Podle § § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 19. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 20. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 21. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 22. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 24. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 25. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec do výše 70 000 Kč. Žalovaná částku převzala a zavázala se ji uhradit spolu se smluvním úrokem ve výši 12,90 % v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr včas a řádně nesplácela. 26. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V daném případě bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované úvěr a žalovaná jej bude způsobem dohodnutým ve smlouvě splácet. Žalovaná však svůj dluh řádně a včas nesplácela, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Bylo prokázáno, že závazek ze strany žalobkyně, poskytnout žalované úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek ze strany žalované poskytnutý úvěr řádně a včas vrátit splněn nebyl. Soud má dále za to, že žalobkyně prokázala dostatečné splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, byť soudu nedoložila příjmy ani výdaje žalované. S ohledem na skutečnost, že žalovaná úvěr splácela, nebyla v exekuci ani insolvenci, má soud za to, že chybějící doložení prověření výdajů žalované nemá vliv na prokázání faktické schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Pokud se žalovaná dostala po dvou letech od uzavření smlouvy o úvěru do platebních potíží, je s ohledem na splnění shora uvedené povinnosti banky irelevantní. 27. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I) 28. O náhradě nákladů řízení (výrok II) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 3 x 3 220 Kč, tj. celkem 9 660 Kč, náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 900 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2 217,60 Kč a zaplacený soudní poplatek ve