50 C 27/2023-37 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 8. 12. 2022, doplněnou dne 22. 3. 2023, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 11 616,55 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou uzavřela dne 18. 1. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit úvěr spolu se souhrnným poplatkem v celkové výši 10 302 Kč prostřednictvím 14. měsíčních splátek ve výši 1 593 Kč. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do 18. 3. 2022. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 3 199,99 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena dílčí smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 7. 2022 na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 399,78 Kč, souhrnného poplatku ve zbylé výši 9 202,27 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 328 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 391,70 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 216,77 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 10 399,78 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 1. 2021 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 302 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z úroku ve výši 1 155 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 160 Kč. Žalovaná převzala zápůjčku v hotovosti, což stvrdila podpisem smlouvy. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky. 6. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru bydlela v nájmu, pobírala invalidní důchod ve výši 6 623 Kč a další státní příspěvky ve výši 4 595 Kč. Výdaje na bydlení a energie činily 1 000 Kč měsíčně, osobní náklady 3 860 Kč měsíčně, srážky ze mzdy 29 Kč měsíčně a splátky dalších půjček 660 Kč. Dle zákaznické karty byly údaje ověřeny z potvrzení o invalidním důchodu a složenek. Zároveň žalovaná dle zákaznické karty měla uzavřený další úvěr u jiné společnosti ve výši 7 070 Kč. 7. Oznámení Úřadu práce ČR o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 15. 11. 2020 prokazuje, že žalované byl přiznán příspěvek na bydlení ve výši 4 595 Kč měsíčně. 8. Z ústřižků složenek se podává, že žalovaná pobírala za měsíc říjen a listopad 2020 invalidní důchod prvního stupně ve výši 6 359 Kč měsíčně, za měsíc leden 2021 pak invalidní důchod ve výši 6 623 Kč. 9. Výzvy ze dne 21. 8. 2022 a 8. 9. 2022 prokazují, že žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dlužné částky. 10. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 4. 8. 2022, jak je doloženo podacím archem ze dne 8. 8. 2022. 11. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2022 a předloženého podacího archu vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky. 12. Žalobkyně nepředložila soudu žádné další listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalované při uzavření úvěrové smlouvy. 13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 14. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 18. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 20. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 23. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 24. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 25. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 26. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná částku převzala a zavázala se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem v celkové výši 10 302 Kč prostřednictvím 14 pravidelných měsíčních splátek. Žal