50 C 46/2023-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 21. 10. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 13 860 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a.s. (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou uzavřela dne 2. 12. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit úvěr spolu s příslušenstvím nejpozději do 1. 1. 2022. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná ani přes upomínky ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2021 na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 12 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 860 Kč, účelně vynaložených nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 598,77 Kč. Dále se žalobkyně domáhala uhradit úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky od 9. 6. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když se žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřily, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 12. 2021 ve znění smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5. 12. 2021 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr v celkové výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit v jedné splátce, nejpozději dne 1. 1. 2022. Pro případ prodlení žalované s úhradou úvěru byla mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. 6. Obchodní podmínky pro poskytnutí úvěrů neobsahují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. 7. Výpis z účtu ze dne 2. 12. 2021 prokazuje, že byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet č. [bankovní účet] poukázána dne 2. 12. 2021 částka celkem 6 200 Kč a dne 6. 12. 2021 částka 5 800 Kč. 8. [právnická osoba] prokazuje, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] byla v době poskytnutí úvěru právní předchůdkyní žalobkyně žalovaná. 9. Z upomínek ze dne 15. 1. 2022, 24. 1. 2022 a 1. 2. 2022 se podává, že žalovaná byla opakovaně právní předchůdkyní žalobkyně upomínána k úhradě dlužné částky. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 13. 6. 2022, jak je doloženo podacím archem ze dne 14. 6. 2022. 11. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2022 a předloženého podacího archu ze dne 5. 10. 2022 vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky. 12. Podáním ze dne 31. 3. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o částku 2 010 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 860 Kč. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil (viz výrok I.). 13. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalované při uzavření úvěrové smlouvy. 14. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 15. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 19. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 21. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 22. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 23. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 24. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 25. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 26. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 27. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná částku převzala a zavázala se ji uhradit v jedné splátce do 1. 1. 2022. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 28. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušen