Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“, kterou uzavřela žalobkyně se žalovanou dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalované původně úvěr ve výši , částka, , ovšem žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a načerpala úvěr v celkové výši , částka, , který byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplácela v dohodnutých splátkách, proto žalobkyně využila svého oprávnění a pohledávku ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu. Za dobu trvání smlouvy neuhradila ničeho. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena: nesplacenou jistinou , částka, coby první nárok, dále smluvní pokutou , částka, coby druhý nárok a náklady spojenými s uplatněním pohledávky , částka, coby třetí nárok.2. Zástupkyně žalobkyně k dotazu soudu ve svém písemném vyjádřením doručené soudu dne , datum, (na čl. 29 – 31 spisu) doplnila svá žalobní tvrzení o to, jak byla před uzavřením úvěrové smlouvy ze strany žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalované. Zástupkyně žalobkyně uvedla, že relevantní informace ověřovala žalobkyně zejména lustrací z veřejně dostupných databází z výpisu ze systému „Kontomatik“ a z informacích poskytnutých žalovanou. Dále uvedla, že na daný úvěr neuhradila ničeho. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla zástupkyně žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na bankovní účet žalované.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., ze dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalované + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázané platby od žalobkyně žalované ve výši , částka, a ve výši , částka, (shodně vyplývá i z interní listiny žalobkyně – 2x Potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ve výši , částka, a , částka, ).Smlouvou o spotřebitelském úvěru včetně dodatku o navýšení úvěru – které nebyly datovány ani podepsány žalovanou, a které byly údajně uzavřeny elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku, za použití SMS kódu. Obsahem smlouvy byl úvěr původně ve výši , částka, poskytnutý na dobu neurčitou, který byl následně navýšen na , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 39,99 % ročně, RPSN činila 5 520,52 %. Úvěr měl být vyplacen na shora uvedený bankovní účet žalované.Popisem procesu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru žadateli o úvěr neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí ve věci.Sazebníkem poplatků měl soud za prokázané znění a obsah této listiny.Oboustrannou kopií občanského průkazu žalované a evropským průkazem zdravotního pojištění žalované měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala prostou kopií těchto dokladů.Výpisem z bankovního účtu „Kontomatik“ neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí, neboť z nich není zřejmé ničeho rozhodného pro zjištění majetkové situace žalované v době uzavření smlouvy o úvěru, ale naopak je z tohoto výpisu zřejmé, že žalovaná se hojně věnovala sázkám na internetu.Výpisem z bankovního účtu žalované u , právnická osoba, . za měsíc květen 2025 neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí, neboť z nich není zřejmé ničeho rozhodného pro zjištění majetkové situace žalované v době uzavření smlouvy o úvěru.Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění úvěru a rovněž ji vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení dopisu, dlužná částka činila , částka, .Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupkyní žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice.5. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalované nebylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno žádné exekuční řízení, v době po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalovaném zahájena 3 exekuční řízení EXE. Všechna exekuční řízení byla vedena pro nesplacené spotřebitelské úvěry. Z toho je evidentní že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované vůbec nezkoumala, jinak by musela zjistit z registru dlužníků, že žalovaná má řadu dluhů po splatnosti.6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané, že na účet žalované č. , č. účtu, byla poskytnuta platba od žalobkyně žalované ve výši , částka, a , částka, dne , datum, , a to převodem na tento účet ze strany ě žalobkyně, a to zřejmě z titulu žalovanou nepodepsané smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednané elektronicky. Soud tak neměl za prokázané, že to byla skutečně žalovaná, kdo předmětnou smlouvu uzavřela, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity jinou osobou, například osobou, která s majitelem účtu žije v společné domácnosti. Žalobkyně dále neprokázala, že se před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoli zabývala úvěruschopností žalované, tvrzení o tom, že majetková situace žalované byla prověřena prostřednictvím lustrací v dostupných evidencích nebylo prokázáno. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy důsledně prověřila úvěruschopnost žalované, vycházela z nepřesných údajů, případně údaje, které měla k dispozici, nesprávně hodnotila. Žalobkyně si žádným způsobem neověřila získané informace, nezjistila, jaké další úvěry žalovaná splácí, zda je splácí řádně a kolik zbývá doplatit. Rovněž si žalobkyně neověřila skutečnou majetkovou situaci ohledně příjmů a výdajů žalované. Z výpisu z běžného účtu předloženého bankou a také z výpisu z běžného účtu „Kontomatik“ dále vyplývá, že žalovaná čerpala další úvěr od jiné nebankovní společnost, a to ve stejně době, kdy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ze strany žalobkyně a také, že se hojně věnovala sázkám na internetu a gamblingu. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla úvěr osobě, o jejíchž majetkových poměrech neměla dostatek informací, a která nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy evidentně úvěruschopná.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.11. Na uvedenou judikaturu navazuje novější rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dovodil, že poskytovatel úvěru řádně neposoudí úvěruschopnost, vychází-li pouze ze souhrnných nebo dílčích údajů o příjmech, nákladech a výdajích uvedených spotřebitelem v žádosti o úvěr, aniž tyto údaje ověřuje. Bez ověřených údajů o příjmech, skutečných nákladech a výdajích osob žijících se spotřebitelem ve společné domácnosti nelze učinit komplexní závěr o jeho celkových poměrech a schopnosti úvěr splácet. Odpovědnost za řádné posouzení úvěruschopnosti přitom nese poskytovatel, i když spotřebitel má povinnost poskytnout mu úplné, přesné a pravdivé údaje.12. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dále zdůraznil, že poskytovatel náležitě neověří schopnost spotřebitele splácet úvěr, jestliže sice zjistí jeho příjmy, avšak neověří jeho skutečné pravidelné měsíční výdaje. K řádnému posouzení úvěruschopnosti nepostačuje ani kontrola databází typu SOLUS nebo BRKI ani použití částek životního minima či obecných modelových údajů, pokud se poskytovatel dostatečně nezabývá faktickými pravidelnými výdaji konkrétního spotřebitele.13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované a žalobkyně tak poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.20. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“21. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.22. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno , částka, , z titulu spotřebitelské úvěrové smlouvy, žalovaná nevrátila ničeho. Soud proto žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované částku , částka, , která ji byla prokazatelně vyplacena na bankovní účet z titulu neplatné smlouvy o úvěru a o kterou se tedy bezdůvodně obohatila. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované, zamítl soud ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, ).23. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 61 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil 39 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 22 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, . Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobkyně.