Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru – Expres Business č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého oprávnění, pohledávku ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, , poplatky , částka, , úrokem , částka, a úrokem z prodlení , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek spolu s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Zástupce žalobkyně k dotazu soudu ve svém písemném vyjádřením doručené soudu dne , datum, (na čl. 27 – 28 spisu) doplnil svá žalobní tvrzení o to, jak byla před uzavřením úvěrové smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Zástupce žalobkyně uvedl, že smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena v rámci podnikatelské činnosti žalovaného, a tudíž se na daný případ nevztahuje režim zákona č. 257/2016 Sb. Dále uvedl, že za dobu trvání smlouvy uhradil žalovaný celkem , částka, .4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o úvěru Expres Business reg. č. , hodnota, ze dne , datum, , která byla podepsána žalovaným v zabezpečené zóně webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně, měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , který měl být vrácen ve 120měsíčních splátkách po , částka, vždy k 20 dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána 5,90 % ročně.Sazebníkem poplatků za produkty a služby pro právnické osoby a fyzické osoby podnikatele platným od , datum, měl soud za prokázanou výši poplatků účtovaných za jednotlivé položky.Platební historií měl soud za prokázaný průběh čerpání a průběh splácení úvěru žalovaným a rovněž strukturu a výši dluhu.Upomínkami k úhradě dlužné částky ze dne , datum, a dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.Těmito důkazy byla tvrzení žalobkyně zcela prokázána.6. Z výpisu řízení E a EXE bylo zjištěno, že proti žalovanému bylo před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno 1 exekuční řízení EXE. Po uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému rovněž zahájeno 1 exekuční řízení EXE.7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který plně odpovídá žalobním tvrzením žalobkyně, jak byla stručně zrekapitulována v odst. 1 odůvodnění tohoto rozsudku, a proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu plně odkazuje. Jelikož žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu jako podnikatel, neposuzoval soud otázku úvěruschopnosti žalovaného, respektive to, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného řádně posuzovala.8. Právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr , částka, , tento úvěr řádně nesplácel, proto žalobkyně přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky ke dni , datum, , žalovaný přesto dluh neuhradil. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostála řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit řádně a včas nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným.9. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady jsou tvořeny: soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, , a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.