14 C 188/2021-36 — Okresní soud v Náchodě

1. Platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného (§ 173/1, 2 o. s. ř.). 2. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku II. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 15. 6. 2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 14 298 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 662 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 4 940 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 6 696 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 763 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 4. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 23. 3. 2018. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 26. 4. 2018. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 18 516,09 Kč a na dlužném poplatku částku 12 831,91 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 18 516,09 Kč dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, a to od 27. 4. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 16 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 2 950 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 18. 12. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 41 948 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 41 948 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 31 348 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 18 516,09 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12 831,91 Kč kapitalizovaných úroků ve výši 14 423,52 Kč kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 196,98 Kč úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 516,09 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 516,09 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 14 423,52 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 516,09 Kč od 27. 4. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 18. 12. 2020. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 4 196,98 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 516,09 Kč od 4. 5. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 18. 12. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o. s. ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Slovenské republiky s trvalým bydlištěm tamtéž, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 7 a), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soud je soudem místa plnění. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9/1 o. s. ř., jeho místní příslušnost se podává z citovaného čl. 5 Nařízení. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU [příjmení] [jméno] ([příjmení]) [číslo] ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, obě strany smlouvy měly v době uzavření smlouvy sídlo/bydliště v České republice; cizí prvek vnesený do vztahu občanstvím a nynějším bydlištěm žalovaného nemůže svou intenzitou toto převážit. 5. Při odstraňování pochybností ohledně mezinárodní příslušnosti soud na prvém místě zkoumal, zda může při řešení dané otázky aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení“ nebo„ nařízení Brusel Ibis“). Tyto i další otázky řešil mj. s ohledem na vytvářející se judikaturu (srov. např. usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 5. 2007, č. j. [číslo jednací]). K aplikaci nařízení je nezbytné, aby byl projednávaný spor sporem s mezinárodním prvkem, neboť nařízení Brusel Ibis bylo výslovně přijato jako opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem ve smyslu ust. čl. 65 písm. a) třetí odrážka Smlouvy o založení evropského společenství. Mezinárodní prvek je v daném sporu dán tím, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, smlouva byla uzavřena v České republice mezi účastníky, kteří měli v době uzavření smlouvy sídlo/bydliště na území České republiky, kde se nacházelo i místo plnění (viz. dále) a žaloba byla podána před soudem České republiky. Tím byla založena situace, která může vznést otázku mezinárodní soudní příslušnosti, jako podmínka přítomnosti mezinárodního prvku v daném řízení. Ze stejného důvodu je splněna rovněž podmínka teritoriální působnosti nařízení, když má být nařízení Brusel Ibis aplikováno v členských státech Evropské unie, ve kterých je lze aplikovat. Splněna je také podmínka časové působnosti nařízení, když spor byl zahájen poté, co nařízení vstoupilo v uvedených členských státech v platnost. Splněna je konečně i podmínka věcné působnosti nařízení, neboť jde o spor ze smlouvy o půjčce, která je typickým civilním kontraktem. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že na jeho mezinárodní příslušnost je třeba aplikovat režim Nařízení Brusel Ibis. Poté přezkoumal svoji příslušnost ve smyslu čl. 27 nařízení, podle kterého soud členského státu bez návrhu prohlásí, že není příslušný, je-li u něj zahájeno řízení ve věci, v níž má na základě článku 24 výlučnou příslušnost soud jiného členského státu. Soud přitom neshledal, že by k projednání tohoto sporu byla dána výlučná příslušnost soudů jiného členského státu, neboť se nejedná o žádný z případů vyjmenovaných v čl. 24 nařízení. Soud proto pokračoval v přezkumu své příslušnosti ve smyslu čl. 28 odst. 1 nařízení, kdy z tohoto článku ve spojení s jeho ustáleným výkladem se podává, že ve smyslu čl. 26 nařízení může žalovaný založit příslušnost procesního soudu i za situace, kdy se ve věci vyjádří, aniž by namítal nepříslušnost procesního soudu a