10 C 72/2018-295 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 12. 2017 domáhala na žalované zaplacení částky [částka], a to z titulu zapůjčených finančních prostředků na základě smlouvy o zápůjčce. Dále požadovala na žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy ze dne 18. 4. 2014, označené jako„ Dohoda o zápůjčce finančních prostředků“, předala dne 23. 4. 2014 žalované v hotovosti částku [částka] a dne 30. 4. 2014 převedla částku [částka] na bankovní účet žalované. Převzetí finančních prostředků žalovaná následně i potvrdila. Dle dohody o zápůjčce finančních prostředků se žalovaná zavázala vrátit zapůjčenou peněžní částku ve výši [částka] nejpozději do 15. 12. 2014. Žalovaná zapůjčené prostředky doposud nevrátila, třebaže k tomu byla vyzvána, naposledy písemnou výzvou zástupce žalobkyně ze dne 7. 12. 2017. 2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznávala. Byla přesvědčena, že žalované nikdy žádný závazek ze zápůjčky vůči žalobkyni nevznikl. Žalobní návrh podložila žalobkyně jednak listinnými důkazy, které měly dokladovat poskytnutí předmětné zápůjčky, a jednak výslechem žalobkyně a výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], manžela žalobkyně a bývalého jednatele žalované. Žalobkyně přišla se svým požadavkem na vrácení peněz až 8 dnů před uplynutím promlčecí doby, když po celou tříletou dobu pohledávku nijak nevymáhala. Dokonce ani o pohledávce žalovanou neinformovala. Žalobkyně doložila svůj nárok výpisy z účtu, na nichž ve dvou případech disponovala částkou [částka]. Jedná se jednak o výběr v hotovosti a jednak o převod na osobní bankovní účet Ing. [jméno] [příjmení], který v té době žil s žalovanou jako druh a družka. Takové transakce neprokazují skutečnost, že se prostředky dostaly do dispoziční sféry žalované. Jednalo se s nejvyšší pravděpodobností o finanční dispozice mezi osobami žijícími ve společně hospodařící domácnosti. Dle účetnictví žalované z roku 2014, za které jako jednatel odpovídal v té době Ing. [jméno] [příjmení], o žádných takových transakcích nebylo účtováno. Existenci tvrzených skutečností neprokazují ani předložená neformální potvrzení vydaná Ing. [jméno] [příjmení]. Tato potvrzení jsou jednak zmatečná, když jsou ke stejné platbě vydána dvakrát, ale především, pokud by žalovaná zapůjčené prostředky skutečně obdržela ve formě hotové úhrady, byl by vydán standartní pokladní doklad, a tím by byla platba zanesena do pokladní knihy. Nárok žalobkyně neprokazují ani výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] a žalobkyně, které jsou vnitřně rozporné a nelogické. Z výše uvedených důvodů navrhla žalovaná, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. 8. 2019, č. j. [číslo jednací], byla zamítnuta žaloba žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 12. 2014 do zaplacení a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, protože žalobkyně přes poučení ve smyslu § 118a odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že smlouva o zápůjčce částky [částka] byla uzavřena mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem. O tomto důkazním břemenu okresní soud žalobkyni poučil. Okresní soud upozornil na rozpory mezi opakovanými výpověďmi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a účastnickou výpovědí žalobkyně (v údajích, odkud vzešla iniciativa k zápůjčce, v jakém pořadí byly prostředky poskytnuty), na nenaplnění účelu zápůjčky, na převedení části peněz na účet jednatele a části předání v hotovosti jednateli, na nepromítnutí zápůjčky do účetnictví žalované. Okresní soud podotkl, že jeho závěry nejsou v rozporu s výsledkem trestního stíhání svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] pro podezření ze spáchání přečinu zpronevěry, které bylo odloženo. V jednání nebylo spatřeno spáchání některého z trestných činů proti majetku, neboť finanční prostředky od žalobkyně ve výši [částka] svědek použil na obvyklý chod žalované. Toto zjištění neodporuje rozhodnutí o zamítnutí žaloby, v předmětném řízení bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně předala částku [částka] svědkovi v hotovosti a částku [částka] mu poskytla na jeho osobní účet. Okresní soud vyslovil domněnku, že nebyly prostředky poskytnuty žalované, ale pouze druhovi žalobkyně. To prokazuje i účastnická výpověď žalobkyně, ve které uvedla, že v rodině si takto pomáhají. Také svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] opakovaně o dlužné částce hovořil jako o svých prostředcích, zvláště při výpovědi dne 5. 12. 2018, když uvedl, že uzavřením kanceláře žalované přišel o veškeré listinné důkazy, které svědčily o tom, že do žalované nějaké peníze dal, neměl tedy žádnou možnost, jakým způsobem by se domáhal navrácení svých peněz. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2021, č.j. [číslo jednací], byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud podstatně doplnil skutková zjištění a provedl doplňující výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně unesla své důkazní břemeno zejména na základě listinných důkazů, které byly podpořeny výslechem žalobkyně a jednatelem. Pro domněnku, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a jednatelem žalované jako fyzickou osobou, neshledal odvolací soud oporu v provedeném dokazování. Takový závěr neplyne ani z nepřímých důkazů (nenaplnění účelu zápůjčky, předání peněz zčásti v hotovosti jednateli a zčásti na jeho osobní účet a pořadí, v jakém byly platby provedeny, okolnosti předsmluvní – iniciativa k uzavření smlouvy, nepromítnutí zápůjčky v účetnictví žalované). Odvolací soud uvedl, že popření pravdivosti obsahu listiny žalovanou má za následek důkazní břemeno žalované a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 27. 11. 2018. Žalovaná neunesla důkazní břemeno, ač o něm byla poučena. Odvolací soud proto po provedeném dokazování dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi účastníky řízení. Odvolací soud nemohl rozsudek okresního soudu změnit a žalobě vyhovět, protože bylo třeba se dále zabývat obranou žalované spočívající v námitce započtení vzájemné pohledávky. Odvolací soud zavázal okresní soud závazným právním názorem, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi účastníky řízení s tím, že dále se okresní soud bude zjišťovat existenci a výši pohledávky žalované vůči žalobkyni, uplatněné námitkou započtení. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník či„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1987 odst. 1 a 2 o. z., k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 586 odst. 1 a 2 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. 9. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu. 10. Podle § 98 o. s. ř. vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu. 11. Okresní soud s ohledem na výše uvedený vývoj ve věci, byl vázán závazným právním názorem odvolacího soudu ve smyslu § 226 odst. 1 o. s. ř., že v projednávané věci byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou ve výši [částka], která měla být splacena do 16. 12. 2014. Žalovaná po celou dobu tohoto řízení tuto pohledávku sporovala (sporovala její samotnou existenci) a v řízení neprokazovala, ani netvrdila, že by na tuto pohledávku bylo něčeho uhrazeno. Soud má proto za prokázané, že dluh tvrzený žalobkyní ve výši [částka] ve vztahu k žalované stále trvá. 12. Žalovaná se v projednávané věci naopak bránila dvěma námitkami započtení, a to: a) Námitkou započtení uplatněnou dne 17. 7. 2018, na základě které žalovaná započítávala [částka] a úroky z prodlení. Uvedla, že tato pohledávka vznikla jako dlužné nájemné z nájemní smlouvy mezi [jméno] [příjmení] jako pronajímatelkou a manžely [příjmení] [jméno] [příjmení] a Mgr. [anonymizována