62 C 2/2022-31 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 2 350 € s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedl, že mezi ním a žalovanou byla uzavřena 3x dohoda o přepravě, když si žalovaná objednala 3x přepravu s vykládkou. Přeprava byla uskutečněna dne [datum], [datum] a [datum] vždy s vykládkou následující den. Uvedené služby byly žalované vyfakturovány třemi fakturami, a to fakturou č. [anonymizováno] na 750 €, č. [anonymizováno] na 750 €, č. [anonymizováno] na 850 €, celkem tedy 2 350 €. Jelikož žalovaná uvedené faktury neuhradila, ani přes výzvu žalobce, tak žalobci nezbylo než se své pohledávky domáhat před soudem. Žalobce požadoval uhradit dále úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky v paušální výši 1 200 Kč a náhradu nákladů soudního řízení. 2. V řízení soud byl Okresním soudem v Náchodě vydán platební rozkaz dne 21. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], který byl žalované doručen do datové schránky [datum]. 3. Na tento platební rozkaz reagovala žalovaná svým dopisem ze dne [datum], kde pouze sdělila, že v zákonné lhůtě podává odpor. 4. Dne [datum] doplnila žalovaná svůj odpor, ve kterém sdělila, že v žalobě uplatněný nárok neuznává, neboť žalobce pro ni žádnou přepravu nikdy neučinil. Žalobce ani neuvedl, o jakou přepravu se jednalo, odkud kam měla být přeprava vykonána a ani to, že by byly faktury žalované doručeny. 5. Součástí platebního rozkazu byla i výzva dle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby se žalovaná pro případ podání odporu ve věci vyjádřila ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu s tím, že ve vyjádření je povinna uvést, zda nárok žalobce uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu. Žalovaná byla poučena, že uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo o jejím základu) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř.). Dále byla žalovaná poučena, že jestliže nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinna ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, označit důkazy k prokázání svých tvrzení. K vyjádření musí připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Nemůže-li žalovaná podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření ve věci samé, je povinna před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod ji v tom brání. Na výzvu soudu je povinna tvrzený vážný důvod prokázat. Žalovaná byla dále poučena, že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). 6. Podle § 153a odst. 1 věta prvá, o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř., rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o. s. ř.). Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby Podle § 157 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání. 7. Žalovaná v reakci na vydaný platební rozkaz v rámci svého odporu proti vydanému platebnímu rozkazu uvedla, že s tímto nesouhlasí a uplatňovaný nárok neuznává. Následné doplnění odůvodnění odporu však žalovaná neučinila včas. 8. Je třeba shrnout, že platební rozkaz byl doručen žalované dne [datum] (č.l. 22). V odůvodnění platebního rozkazu byla žalovaná řádně poučena, že se může ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu podat odpor. Pokud takový odpor podá, je povinna ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu vyjádřit. V případě, že tak neučiní, nastává fikce uznání ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. V projednávané věci tedy byl platební rozkaz žalované doručen dne [datum], podat odpor žalovaná tak mohla ve lhůtě 15 dnů, nejpozději do čtvrtka [datum] (poslední den lhůty). Od [datum] měla žalovaná podle poučení 30 dnů na zaslání vyjádření, kdy třicetidenní lhůta uplynula v sobotu [datum]. Podle § 57 o. s. ř. se konec lhůty posunul na následující pracovní den, tudíž poslední den lhůty připadl na pondělí [datum]. Žalovaná zaslala soudu svoje vyjádření k odporu až [datum], tudíž pozdě. 9. Jestliže žalovaná podala vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti žalované v žalobě jen tehdy, jestliže žalovaná prokáže, že jí v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělila soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byt' jen sdělila, že u ní tento vážný důvod nastal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). To však žalovaná ve svém vyjádření neučinila, neuvedla žádné důvody, proč své vyjádření podala opožděně. 10. Protože žalovaná nedostála své povinnosti kvalifikovaně se vyjádřit ve smyslu ustanovení § 114b o. s. ř., včas, tak uvedené má pro žalovanou stejné procesní následky, jako kdyby se vůbec nevyjádřila, proto ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. došlo ke vzniku fikce uznání žalovaného nároku (viz např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004 a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 26 Cdo 1265/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007) podle § 153a odst. 3 o. s. ř. a soud rozhodl při splnění zákonných podmínek dle § 153a o. s. ř. rozsudkem pro uznání. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 16 363,60 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 2 860 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 420 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 10 260 Kč (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a za předžalobní upomínku) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 900 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH ve výši 2 343,60 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 16 363,60 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.