Okresní soud v Náchodě 16 C 54/2026-51 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně tvrdí, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a doba splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. K ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI a BRKI. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 15 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. Smlouvy. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 21 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 15 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč nejpozději splatných dne , datum, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty po zohlednění případných úhrad žalovaného činí 6 855 Kč. Výzva k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla žalovanému zaslána dne , datum, .2. Ve věci nebyl vydán žalobkyní navrhovaný elektronický platební rozkaz z důvodu zajištění přezkoumatelnosti úvěruschopnosti a výše úroků ze smluv uzavřených mezi poskytovatelem úvěrů a spotřebitelem ze strany soudu z úřední činnosti.3. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.4. Žalovaný se k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.5. Žalobkyně předložila nepodepsanou ani jiným způsoben verifikovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , ve které je uveden věřitel společnost , právnická osoba, ., výše úvěru 15 000 Kč, S RPSN 5 522,06 %.6. Nepodepsaná ani jiným způsobem verifikovaná předložená žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, obsahuje osobní údaje žalovaného, včetně měsíčního příjmu 40 618 Kč, měsíčních výdajů ve výši 19 456 Kč.7. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje údaje o výši úvěrového limitu 15 000 Kč, úrokové sazbě 40|% p. m. a výši RPSN 5522,06 %.8. Dopis ze dne , datum, prokazuje oznámení zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, .9. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , potvrzení o úhradě kupní ceny a oznámení postoupení prokazuje postoupení pohledávky za žalovaným ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni.10. Předžalobní výzva ze dne , datum, byla odeslána dne , datum, .11. Potvrzení o provedení platby ze dne , datum, prokazuje odeslání platby 15 000 Kč na účet č. ú. , č. účtu, .12. , právnická osoba, . potvrdila, že na účet č. ú. , č. účtu, byla připsána částka 15 000 Kč a účet je veden na jméno žalovaného.13. Žalobkyně nepředložila žádné listiny, na základě kterých právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného. V tomto směru jeho žalobní tvrzení zůstala nedoložena.14. Závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p.m. a RPSN ve výši 5522,06 %.15. Soud posuzoval nárok žalobkyně podle následujících ustanovení. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.20. Soud se předně zabýval otázkou, zda žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, splnil povinnost posoudit schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet úvěr ve smyslu z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.21. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobkyně (právní předchůdkyně) neučinil. Žalobkyně pouze tvrdila, že došlo ke zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet, tato svá tvrzení nijak nedoložila, neprokázala, že by fakticky prověřila příjmy a výdaje žalovaného. Řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepovažuje soud prokázané.22. Z tohoto porušení je dovozována absolutní neplatnost smlouvy podle § 588 o. z., neboť jde o jednání odporující zákonu, které současně zjevně narušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele se totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy neuplatní pouze k ochraně spotřebitele, který není schopen úvěr splácet, ale sleduje i širší společenský zájem předcházení negativním sociálním důsledkům. Soud proto byl povinen otázku platnosti smlouvy posoudit i bez návrhu žalovaného.23. Soud se dále pro případ (in eventum) zabýval i úvěrovou smlouvou ve vztahu k ujednání o výši zápůjčního úroku ve výši 40 % p.m. a RPSN ve výši 5522,06 % ročně. Nejvyšší soud v rozsudku č. j. 32 C do 1490/2019-175 uzavřel, že i podle právní úpravy účinné od , datum, podléhá smluvní volnost stran korektivu dobrých mravů (zejména dle § 1 odst. 2 a § 547 o. z.) a že právní jednání odporující dobrým mravům je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). V posuzované věci soud dovodil, že sjednané úroky se vymykají i takovému navýšení, které by bylo možné považovat za přiměřený důsledek podnikatelského rizika poskytovatele úvěrů jako nebankovní instituce. Uzavřel proto, že ujednaná výše smluvního úroku a RPSN je v rozporu s dobrými mravy, a i z tohoto důvodu je neplatná úvěrová smlouva jako celek, kdy v době uzavření smlouvy se obvyklá úroková míra u kreditních karet úroku dle systému ARAD byla v roce 2021 23,78 % ročně. RPSN v daném případě více jak 2322 x tento obvyklý úrok převyšuje.24. V případě neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu. Žalovaný není dosud v prodlení s úhradou, neboť termín splatnosti jistiny určí soud teprve v rozsudku. Výzva k plnění zaslaná žalobkyní nemůže stanovit termín splatnosti dlužné jistiny. Termín pro plnění uvedený ve výzvě nemá na prodlení dlužníka žádný vliv. Hmotněprávní lhůtu k plnění stanoví teprve soud v rozsudku.25. Žalovaný zůstal po celou dobu nečinný, netvrdil, že by na svůj dluh něčeho uhradil ani že není v jeho možnostech dluh vrátit.26. Žalobkyně má právo na vrácení jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 15 000 Kč a soud tedy v této části žalobě vyhověl (výrok I.)27. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 o. s. ř., kdy sám žalovaný ohledně lhůty k plnění netvrdil ničeho.28. Výrokem II. zamítl soud žalobu ve zbývajícím rozsahu z důvodu výše uvedených, kdy požadavek na zaplacení dalších smluvených částek, úroků není z důvodů neplatnosti smlouvy dán.29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III dle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle procesního úspěchu ve věci, kdy ke dni rozhodování žalobkyně požadovala po žalovaném celkem včetně příslušenství (ke dni vydání rozhodnutí) částku 32 600 Kč, přiznáno bylo 15 000 Kč. Mírně úspěšnější byl tedy žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly, kdy byl po celé řízení nečinný.