Okresní soud v Náchodě 2 C 110/2026-52 – Smlouva pracovní

Žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 30 888 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se , adresa, , došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této smlouvy také předpis splátek, který tvoří její přílohu č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále také jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy (viz první strana smlouvy). Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle smlouvy a dle předpisu splátek dne , datum, se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč (viz první strana smlouvy). Žalovaná se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč (dále společně také jen „úhrady za služby“). Veškeré úhrady za služby byly sjednány na první straně smlouvy. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč (viz první strana smlouvy a předpis splátek). Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na: - jistině úvěru 12 941,62 Kč, - úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 567,63 Kč, - úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 784 Kč, - úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 780,46 Kč, - úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 314,29 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k , datum, , úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 12 941,62 Kč od , datum, dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši sazba 8 % ročně je sjednána v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ smlouvy. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně. Na základě smluvního ujednání (viz první strana smlouvy) je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 12 941,62 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 567,63 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Pohledávka je ve smlouvě o postoupení pohledávek uvedena pod pořadovým číslem , hodnota, . Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení - neuhrazené jistiny ve výši 12 941,62 Kč, - úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 567,63 Kč, - úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 784,00 Kč, - úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 780,46 Kč, - úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 314,29 Kč, - smluvní pokuty ve výši 7 500,00 Kč, - úroku vyčísleného od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši 1 435,99 Kč, - zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do , datum, ve výši 2 622,53 Kč. Dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení: - úroků z úvěru ve výši 8 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 941,62 Kč od , datum, do zaplacení, - zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky ve výši 13 509,25 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 941,62 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 567,63 Kč, od , datum, do zaplacení Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně dne , datum, . Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobkyně je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Z nařízeného jednání soudu se řádně a včas neomluvila.3. Soud žalobkyni vyzval, před jednáním i při jednání, aby doložila, že náležitě zkoumala úvěruschopnost, a že poplatky/úrok/RPSN ujednané ve smlouvě mají být v souladu s dobrými mravy. Žalobkyně chtěla poskytnout na jednání dodatečnou lhůtu k doložení důkazů, avšak soud její žádosti nevyhověl veden zásadou hospodárnosti a zásadou rozhodování při jediném nařízeném jednání, protože již před jednáním byla žalobkyni poskytnuta dostatečná lhůta k doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a o. s. ř. (usnesení doručeno žalobkyni dne , datum, a jednání bylo dne , datum, .4. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a to od , datum, na neurčito. Z výplatních pásek soud zjistil, že žalovaná měla za měsíce , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, čistý příjem ve výši 24 103 Kč, 26 102 Kč a 22 607 Kč. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru s tím, že uvedla, že má celkové měsíční příjmy ve výši 24 270 Kč a výdaje ve výši 14 866 Kč. Nemá děti, je svobodná, nemá žádný hodnotnější majetek, bydlí v nájmu. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Smluvní strany si dále sjednaly úrok ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že úvěr spolu s poplatkem a pojistným právnímu předchůdci žalobkyně vrátí, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu 8 % ročně s tím, že RPSN činí 272,44 %. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná splatila na úvěr celkem , hodnota, Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy o úvěru. Oznámením o postoupení pohledávek a podacím lístkem má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované, že postoupil pohledávky za žalovanou z titulu smluv o úvěru na žalobkyni. Výzvou k plnění a podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru.5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne , datum, žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované v den uzavření smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila 4 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně platně postoupil pohledávku na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.6. Soud je toho názoru, že poskytovatel úvěru nezkoumal úvěruschopnost žalované řádně a důkladně. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěrů. Žalobkyně v rámci podání zejména odkázala na údaje uvedené v zákaznické kartě a smlouvě a dále upozornil, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. , datum, ) a neprokázání splnění této povinnosti (zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele) tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Dále přiložila výplatní pásky a pracovní smlouvu žalované.7. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, které byly mezi účastníky uzavřeny, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platné proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobkyně, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně provedla dle tvrzení žalobkyně dotaz na žalovanou stran jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí úvěru a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl právnímu předchůdci žalobkyně úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý úvěr a je si vědom, že si právní předchůdce žalobkyně tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen právnímu předchůdci žalobkyně splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Žalobkyně k těmto tvrzením předložila zákaznickou kartu, pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce , Anonymizováno, - , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Z těchto vyplývá informace již uvedené výše v tomto rozhodnutí (bod 4 a 5). Žalobkyně se spokojila s informacemi, které poskytla převážně žalovaná a nikterak aktivně nezkoumala celkovou majetkovou situaci žalované. Právní předchůdce žalobkyně se v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované zaměřil pouze na příjmovou stránku žalované (předložením 3 výplatních pásek), v ostatním se spokojil pouze s tvrzením žalované. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně učinil chybně, nedostatečně. Důkazy, které by prokazovaly tvrzení žalobkyně o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované úvěr splatit, žalobkyně nepředložila. Soud v této souvislosti pochopitelně přihlédl i k úhradám žalované, které na úvěr učinila. Nicméně i tak, musel uzavřít, že zde byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, které se tedy projevily v podobě zákonné sankce – absolutní neplatnosti smlouvy. Žalovaná hradila na smlouvu pouze zhruba 2 měsíce ze 14. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.8. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce si tedy počínala nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudila jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Dle názoru soudu a ustálené soudní judikatury jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z., vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného (k tomu srov. např. rozsudek Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. 38 C 25/2020).9. Smlouvu o úvěru nelze považovat za platnou také vzhledem ke sjednaným poplatkům ve smlouvě a celkové RPSN ve výši 272,44 % pro rozpor s dobrými mravy (průměrná RPSN spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami, kterou ČNB zveřejňuje v systému ARAD činila v říjnu 2023 9,98 %). V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V takovém případě je smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004). To samé se dá říct i s ohledem na všechny další poplatky a náklady spojené s úvěrem tak, jak jsou popsány výše (bod 7 rozsudku).10. Soud posuzoval nárok žalobkyně podle následujících ustanovení. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel ve znění účinné do , datum, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel ve znění účinné do , datum, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. V daném případě soud dovodil, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive toto neposoudila s náležitou pečlivostí. Právní předchůdce žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované značně formálně. Zkoumání úvěruschopnosti žalované považuje soud za formální a nedostatečně pečlivé. Takový postup tedy vede k neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy.16. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.17. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, které je předmětem této žaloby, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalované jsou neplatné. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení.18. U nároku činila poskytnutá jistina 15 000 Kč. Žalovaná doposud žalobkyni uhradila částku 4 500 Kč. K úhradě tedy zbývá částka 10 500 Kč. V dané procesní situaci bylo na žalované, aby tvrdila a následně taktéž i důkazně prokázala, že žalobkyni zbylé poskytnuté finanční prostředky uhradila. Žalovaná však tuto skutečnost netvrdila a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. S ohledem na uvedené proto soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč (výrok I.). Žalobkyni však nenáleží požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost částky nastane až po marném uplynutí lhůty k plnění dle tohoto rozsudku. Žalovaná se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Ani z obsahu spisu nebylo možné dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v její prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobkyně (která tu je v informačním deficitu). Proto soud rozhodl, že žalovaná je schopna žalobkyni přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.). S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud zamítl žalobu ve zbylé části (výrok II.).19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná méně než z poloviny a žalované žádné prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.