Okresní soud v Náchodě 5 C 108/2026-81 – Bezdůvodné obohacení

Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení částky celkem , hodnota, Kč, úroku 12 % ročně z částky 186 712,41 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 186 712,41 Kč od , datum, do zaplacení. V žalobě uvedl, že dne , datum, uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 207 594 Kč. Za úvěr se žalovaný zavázal úvěr zaplatit úrok 15,99%. V případě porušení závazku úvěr splácet byl žalobce oprávněn prohlásit úvěr za splatný. Žalovaný od počátku pohledávku splácel nepravidelně. Výzvou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení celé pohledávky. Úvěr se stal splatným dne , datum, . Žalovaný vedle dlužných splátek požaduje také zaplacení úroků z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil.3. Ze Smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne , datum, poskytl žalobce žalovanému úvěr 207 594 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku splácet v měsíčních splátkách po 3 700 Kč a splatit jej nejpozději do , datum, .4. Z detailu zadané účetní operace soud zjistil, že úvěr byl podle žalobního tvrzení žalovanému poskytnut. Žalobce při soudním jednání doplnil žalobní tvrzení a uvedl, že žalovaný na úvěr a jeho příslušenství vrátil celkem , hodnota, Kč. Žalobce byl při soudním jednání poučen o důkazní povinnosti vztahující se prokázání, skutečnosti, že před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně v souladu se zákonem zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce na tuto výzvu soudu reagoval doplněním žaloby, ve kterém uvedl, že žalovaný měl splátky dalších úvěrů v celkové výši 4 110 Kč měsíčně. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem 24 570 Kč měsíčně, náklady na bydlení 5 000 Kč měsíčně, jiné výdaje 0.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.10. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. Věrohodným způsobem žalobce zejména nedoložil, jaké byly příjmy žalovaného za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy. Dále má soud zato, že pokud jde o příjmy a výdaje uváděné samotným žalovaným, nedávaly dostatečnou jistotu o tom, že žalovaný bude schopný svým závazkům z úvěrové smlouvy dostát. Tomu odpovídá i žalobní tvrzení, že platební morálka žalovaného, pokud jde o splácení úvěru, nebyla od počátku v pořádku. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí.11. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.12. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 207 594 Kč. Žalovaný neprokázal, že z této částky dosud vrátil částku 100 143,90 Kč.13. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci částku 100 143,90 Kč nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud žalobci nevrátil. Soud proto uložil žalovanému povinnost dlužnou jistinu 100 143,90 Kč představující bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit.14. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky a úroky z prodlení, neboť splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Proto zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu tedy soud žalobou uplatněný nárok zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Úspěch žalobce ve sporu není ani poloviční, neboť za jeho neúspěch soud považuje i tu část žaloby, kterou se domáhal úroků. Žalobci soud tedy nemůže náhradu nákladů řízení přiznat. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.