Okresní soud v Náchodě 6 C 189/2026-70 – Smlouva pracovní

Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným, když žalovaný byl povinen uhradit jednak poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a další částku 28 285 Kč, která představuje úrok v pevně sjednané výši 19 282 Kč, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2 300 Kč, poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný nehradil žádné sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy.2. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce zkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, vycházel z údajů, které žalovaný sdělil a jsou zaznamenány v zákaznické kartě. Poskytovatel úvěru ověřil doklady předložené žalovaným, a to z pracovní smlouvy, výplatních pásek a ověřil , zda není vůči žalovanému vedeno insolvenční řízení.3. Ke dni , datum, vyčíslil žalobce dluh a požaduje zaplacení jistiny 20 000 Kč a dlužný poplatek 24 594,10 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, dále žádal zaplacení smluvených úroků a úroků z prodlení. Žalovaný uhradil na dluh z označené smlouvy celkem částku 0 Kč.4. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem.5. Žalobce se podanou žalobou dále domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným, když žalovaný byl povinen uhradit jednak poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a další částku 17 377 Kč, která představuje úrok v pevně sjednané výši 10 485 Kč, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč a pojistné ve výši 1 908 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku uhradit v 12 měsíčních splátkách po 3 115 Kč, poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný uhradil jen částku 3 120 Kč, čímž porušil své závazky ze smlouvy.6. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce zkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, vycházel z údajů, které žalovaný sdělil a jsou zaznamenány v zákaznické kartě. Poskytovatel úvěru ověřil doklady předložené žalovaným, a to z pracovní smlouvy, výplatních pásek a ověřil, zda není vůči žalovanému vedeno insolvenční řízení.7. Ke dni , datum, vyčíslil žalobce dluh a požaduje zaplacení jistiny 16 880 Kč a dlužný poplatek 15 840,02 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, dále žádal zaplacení smluvených úroků a úroků z prodlení.8. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem.9. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce tento postup navrhl. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.10. Smluvní vztah vznikl za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.).11. Soud provedl následující důkazy:12. Ze zákaznické karty datované , datum, zjistil soud, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu. Má střední vzdělání. Je zaměstnán na plný úvazek. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 24 152 Kč. Hradí interní splátky ve výši 3 115 Kč měsíčně a odhaduje své výdaje na 12 000 Kč měsíčně. Nemá kreditní kartu ani úvěr od jiné společnosti. Předložil výplatní pásky za měsíce září a říjen 2023.13. Smlouva prokazuje poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, závazek uhradit poplatek celkem , hodnota, Kč, který zahrnuje úrok v částce 19 282 Kč. , adresa, 500 Ke za zpracování úvěru, částku 4 164 Kč za flexibilní a komfortní splácení. Za doplňkové pojištění měla být hrazena částka 3 339 Kč. Celková dlužná částka byla ve výši 40 782 Kč. Úroková sazba činila 86 % p.a. RPSN 141,97 %. Žalovaný měl dlužnou částku uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2 300 Kč. Pro případ porušení smlouvy byla sjednána povinnost hradit smluvní pokutu.14. Přehled splácení – tabulka umoření dokládá existenci dluhu.15. Žalovanému byly zaslány upomínky.16. Ze zákaznické karty datované , datum, zjistil soud, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu. Má střední vzdělání. Je zaměstnán na plný úvazek. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 23 040 Kč. Odhaduje své výdaje na 12 000 Kč měsíčně. Nemá kreditní kartu ani úvěr od jiné společnosti. Předložil výplatní pásky za měsíce srpen a září 2023.17. Smlouva prokazuje poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, závazek uhradit poplatek celkem , hodnota, Kč, který zahrnuje úrok v částce 10 485 Kč. , adresa, 500 Ke za zpracování úvěru, částku 3 484 Kč za flexibilní a komfortní splácení. Za doplňkové pojištění měla být hrazena částka 1 908 Kč. Celková dlužná částka byla ve výši 31 985 Kč. Úroková sazba činila 86 % p.a. RPSN 154,21 %. Žalovaný měl dlužnou částku uhradit v 12 měsíčních splátkách po 3 115 Kč. Pro případ porušení smlouvy byla sjednána povinnost hradit smluvní pokutu.18. Přehled splácení – tabulka umoření dokládá existenci dluhu.19. Žalovanému byly zaslány upomínky.20. Ze systému ISAS podepsaného soudu je prokázáno, že proti žalovanému bylo zahájeno opakovaně exekuční řízení, a to přede dnem podání žádosti o úvěr, v období let 2021 až 2022 celkem , hodnota, exekučních řízení.21. Postoupení pohledávek prokazuje smlouva, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky.22. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru, když součástí ujednání byl i závazek uhradit sjednané poplatky, což je obsaženo ve smlouvě i ve všeobecných obchodních podmínkách.23. Aktivní legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávky, k důkazu byla předložena také kopie oznámení o postoupení pohledávky adresovaná žalovanému.24. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů. V první řadě byl soud povinen zkoumat, zda je smlouva uzavřena platně.25. Úsudek, zda úvěrová smlouva je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.26. Absolutní neplatnost smlouvy způsobuje také lichevní výše sjednaných úroků. Podle přehledu běžných úroků ČNB systém ARAD zjistil soud, že v říjnu 2023 byla běžná úroková průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů ve výši 9,37 p.a. a v listopadu 9,23 %. Poskytovatel úvěru žádal úrok ve výši 86 % a to jako pevný úrok po celou dobu trvání smlouvy. RPSN u smlouvy ze října činila 154,21 %, U smlouvy z listopadu 2023 činila 141,97 %. Taková výše úroku je zcela nepochybně lichevní a způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Také výše RPSN u obou smluv je v takové výši, kterou lze hodnotit jako lichevní. V uvedené RPSN se skrývají další náklady, které prodražuji poskytnutý úvěr a jsou ve výši, kterou lze hodnotit jako nepřiměřenou, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.27. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.28. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).29. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného. Soud vyhodnotil, že z důvodů nepřiměřené výše sjednaných smluvních úroků i RPSN jsou obě smlouvy absolutně neplatné.30. Soud dále nemá za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalovaného byla zkoumána pečlivě. Poskytovatel úvěru vycházel ze zákaznické karty, Kopie výplatních pásek nedoložil. Žalobce nesdělil žádné další konkrétní údaje, ze kterých při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Žalobce byl vyzván k doplnění tvrzení a doložení listinných důkazů o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Tvrzení bylo doplněno jen o údaje uvedené v zákaznické kartě. důkazy nebyly předloženy. Žalovaný byl zatížen v období před žádostí o úvěr několika exekucemi, je zcela zřejmé, že v minulosti své finanční závazky řádně neplnil, přesto mu byl poskytnut úvěr. Poskytovatel úvěru navíc poskytl žalovanému opakovaně úvěr ve velmi krátkém časovém období, cca 1 měsíc a netvrdil nic o tom, jak posuzoval, že žalovaný bude schopen své finanční závazky plnit. Žalobce netvrdí nic o tom, jak posoudil tvrzené výdaje žalovaného, které se jeví soudu v kontextu toho, že žalovaný žil v nájemním bytě a hradil své životní náklady jako nepřiměřeně nízké. Částka 12 000 Kč, která by měla zahrnovat náklady na bydlení, energie, dopravu do zaměstnání, náklady na stravu, ošacení, hygienu a další běžné životní náklady (telefon, internet) jako nepřiměřeně nízká a nereálná. Poskytovatel úvěru měl dle názoru soudu toto vzít na zřetel a tvrzené náklady ověřit. Soud uzavřel, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo jen formální a zcela nedostatečné. Zákonná povinnost tedy nebyla splněna, a to u obou smluv.31. Soud je toho názoru, že cílem poskytovatelů nebankovních úvěrů byl pouze generovaný zisk od osob, které při uzavírání úvěru jsou v nějaké tíživé finanční situaci a nejsou schopni náležitě zvážit své schopnosti hradit sjednané závazky v budoucnu a nejsou schopni posoudit, zda částka, která je požadována jako sjednaný úrok a další platby je adekvátní poskytované výši úvěru. Takové jednání pak vyhodnotil soud i ve světle současné judikatury jako jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a způsobuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru.32. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).33. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.34. Sjednané smlouvy hodnotí soud jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, kdy sjednaná výše úroku je lichevní a dále z důvodů pouze formálního zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet. Důkazy předložené žalobcem svědčí jen o formálním zkoumání této otázky, jak vysvětlil soud výše, údaje poskytoval úvěru řádně nezkoumal a nevyhodnotil.35. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, a to opakovaně v rozmezí jen jednoho měsíce, hodnotí soud smlouvy od počátku za neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost každé Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.36. Po právní stránce posuzuje soud žalobu podle následujících ustanovení.37. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.38. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.39. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.40. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.41. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).42. Soud posoudil uzavřené smlouvy jako absolutně neplatné, neboť poskytoval úvěru sice zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ale dle názoru soudu jen zcela formálně, poskytnuté údaje řádně nevyhodnotil, neověřil. Dále sjednal lichevní úrok mnohonásobně převyšující běžnou výši úroků u spotřebitelských úvěrů. Žalobce má tedy právo jen na vrácení bezdůvodného obohacení, a to nevrácené částky poskytnutého úvěru. Žalobce tvrdí, že žalovaný na smlouvu z listopadu 2023 neuhradil žádnou částku a na smlouvu ze října 2023 uhradil celkem částku 3 120 Kč, žalovaný to nevyvrátil. Úvěr v listopadu 2023 byl v částce 20 000 Kč, žalovaný je tedy povinen zaplatit 20 000 Kč. Úvěr ze října 2023 byl v částce 20 000 Kč, dle žalobce na tuto částku byla uhrazena částka 3 120 kč, žalovaný je tedy povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 16 880 Kč. Žalovaný není dosud v prodlení s úhradou této dlužné částky, neboť tato povinnost je dána až rozhodnutím soudu. Soud přiznal žalovanému možnost úhrady dluhu ve splátkách, a to poměrně nízkých vzhledem k výši dlužné částky tak, aby byl schopen dluh uhradit. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.43. Ve zbývající části tedy požadavku na úhradu dalších sjednaných částek, smluvní pokuty, sjednaných poplatků a úroků a úroků z prodlení a to u každé smlouvy, která je předmětem tohoto řízení, byla žaloba zamítnuta.44. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/2 o.s.ř., Žalobce měl úspěch ve věci menší než 50 %, proto mu není přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému náklady řízení nevznikly.