14 C 305/2020-17 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala svým návrhem doručeným soudu dne [datum] zaplacení částky celkem [částka] sestávající z jistiny ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků [částka] a kapitalizovaných úroků ve výši [částka] a smluvní pokuty [částka]. Nárok odvozovala z titulu pohledávky, jež jí byla smlouvou ze dne [datum] postoupena [právnická osoba] [právnická osoba], na žalobkyni, s účinností k témuž dni. Původní věřitel [právnická osoba], se sídlem [adresa] [anonymizováno] na částku [částka]. Žalovaná se zavázala uhradit dále poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní úrok, se splatností do [datum]. [příjmení] byla žalované zaslána na bankovní účet. Žalovaná neuhradila ničeho. 2.Žalované byla žaloba doručena dne [datum] na adresu trvalého bydliště, ke které se nijak nevyjádřila. 3.Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] žalobu zpět v části zaplacení jak kapitalizovaných úroků v částce [částka], i smluvní pokuty ve výši [částka], celkem částky [částka]. Soud řízení v této části zastavil dle § 96 o.s.ř., když k omezení žaloby došlo před prvním jednáním ve věci a nezjišťoval proto ani stanovisko žalované k tomuto procesnímu úkonu žalobkyně (výrok I). 4.Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Mezi žalovanou a [právnická osoba], se sídlem [adresa] [anonymizováno] na částku [částka]. Na jejímž základě měla poskytnout společnost žalované částku [částka] na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná byla dopisem z [datum] vyzvána k zaplacení dlužné částky a vyrozuměna o postoupení pohledávky na základě smlouvy z [datum]. Dopis jí byl doručován dle podacího archu dne [datum]. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dopisem ze dne [datum] předžalobní výzvou, odeslanou dne [datum]. 5.Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy dne [datum]. 6.Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7.Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) ve znění účinném od 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8.Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9.Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10.Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12.Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba uplatněná žalobkyní je po částečném omezení žaloby důvodná. V daném případě měl soud z doložených listin prokázáno, že uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovanou smlouvu o úvěru ve smyslu shora citovaného § 2395 o. z. modifikovaném zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předmětem byl úvěr ve výši [částka]. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele na základě smlouvy ze dne [datum] a žalovaná byla současně o postoupení pohledávky vyrozuměna. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti /jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú./ poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě / jako spotřebiteli ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., peněžité plnění. Žalovaná měla úvěr splatit spolu s poplatkem do 19 dnů. Žalobkyně k výzvě soudu a ve shodě s poslední judikaturou, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 k této otázce ničeho nedoložila, žalobu pak omezila o další nároky (kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu). Trvala pouze na poskytnuté jistině a kapitalizovaném zákonném úroku a zákonném úroku z prodlení. Soud proto dospěl k závěru, že jde o právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., pro absenci posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná je tak povinna plnění na základě neplatné smlouvy vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Soud tedy uložil žalované zbývající jistinu vrátit dle principu vydání bezdůvodného obohacení a dále podle § 1970 o. z. i spolu s úrokem z prodlení z této částky v kapitalizované výši [částka] (za období od [datum] do [datum]) a dále od [datum] do zaplacení. Požadovaná výše úroků z prodlení je v souladu s jejich zákonnou výší dle nař. vl. [číslo] Sb. Lhůtu k plnění stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 13. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když bylo přihlédnuto k míře úspěchu žalobkyně a žalované, kdy ji lze posoudit jako přibližně shodnou. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu z [datum], sp.zn. I. ÚS 2717/08, dostupném na www.nalus.usoud.cz, ve kterém se uvádí, že odvíjí-li se posouzení náhrady nákladů řízení podle § 142 o.s.ř. od úspěchu ve věci a rozumí-li se věcí předmět řízení (sporu), potom je jedině důsledné, vezme-li se v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tj. též stran příslušenství pohledávky. Soud tak vycházel z uvedeného kritéria, kdy příslušenství tvoří nezanedbatelnou část žalobního nároku (výrok III).