12 C 196/2021-20 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky 30.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.420 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 30.000 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne [datum] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 19.920 Kč v 52 týdenních splátkách po 960 Kč se splatností poslední splátky dne [datum]. Žalovaný splátky řádně nehradil, uhradil pouze částku 10.500 Kč. K postoupení pohledávky žalobkyni došlo dne [datum] a [datum] a žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem ze dne [datum] a [datum]. Ke dni postoupení činila dlužná částka na jistině 30.000 Kč a na poplatku 9.420 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a věřitelem [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], a smluvních podmínek soud zjistil, že dne [datum] se zavázal věřitel poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč, kterou v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou 19.920 Kč, v 52 týdenních splátkách po 960 Kč se splatností poslední splátky dne [datum]. Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s přílohou soud zjistil, že [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným. Z výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení a současně vyrozuměn o postoupení pohledávky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s přílohou soud zjistil, že mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne [datum]. Z dopisu právního zástupce žalobkyně a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dopis byl [datum] dne odeslán. 4. Skutečnost, že žalovaný na základě uvedených smluv poskytl jiné plnění, než uváděla žalobkyně, nebyla tvrzena. 5. Podle ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 6. Podle ust. § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Podle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 9. Aktivní legitimace žalobce k žalobě byla prokázána na základě smlouvy o postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne [datum] v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Žalobce na jejím základě vstoupil do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (účinného v době postoupení). 10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se jako věřitel zavázal poskytnout žalovanému jako dlužníkovi peněžní částku ve výši 30.000 Kč. Žalovaný peněžní prostředky převzal při podpisu smlouvy. Reálná povaha vyžadovaná u tohoto závazkového vztahu byla předáním předmětu půjčky splněna a došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu shora citovaného ustanovení § 657 obč. zák. modifikované ustanoveními z. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů. Součástí smluvních ujednání byla také úhrada poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 19.920 Kč. Tato částka je nepochybně svou povahou úplatou za užívání jistiny půjčky, tedy úrokem dle citovaného ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. Výše úroků nebyla a není právními předpisy nijak stanovena, a ačkoliv je odvislá od dohody účastníků, podléhá obecné korekci občanskoprávních vztahů. V projednávaném případě byla smlouva o půjčce sjednána mezi účastníky v srpnu 2006. Dle veřejně přístupného systému databáze časových řad [příjmení] (statistická data České národní banky) činily v daném období úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 4,29% - 13,27%. Dohodnutý poplatek 19.920 Kč tak činí v daném případě úrok ve výši 66,4% ročně, což představuje více než pětinásobek horní hranice uvedené úrokové sazby. Úrok, který byl v projednávaném případě dohodnut, je tedy v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 obč. zák., neboť byl sjednán v nepřiměřeně vysoké výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 486/2002, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 234/2005). Takový závěr je jednak v souladu s citovanými rozhodnutími NS, ale dle názoru soudu obstojí i ve světle rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 ze dne 8. 12. 2015, kde dovolací soud vyslovil závěr, že více než desetinásobně převyšující smluvený úrok je v rozporu s dobrými mravy, nikoliv, že teprve desetinásobek znamená podstatné převýšení obvyklé úrokové sazby. Rozhodnutím NS sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 tedy nebyla dosavadní judikatura, která považovala za podstatné převýšení obvyklé úrokové míry čtyřnásobek. Dle názoru soudu proto nelze, než ujednání úhradě poplatku ve výši 19.920 Kč posoudit dle ust. § 39 obč. zák. jako neplatné. Neplatnost se dle ust. § 41 obč. zák. vztahuje toliko na tuto část smlouvy, když z povahy úkonu, jeho obsahu, ani z okolností, za nichž k úkonu došlo, nelze dovodit, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. 11. Soud proto dospěl k závěru, že mezi účastníky tak byla platně dohodnuta pouze půjčka částky 30.000 Kč. Pakliže žalovaný již zaplatil částku 10.500 Kč, zůstal dlužen na jistině částku 19.500 Kč a žalobkyně jako právní nástupce věřitele má na její zaplacení právo. Soud proto uložil žalovanému povinnost k zaplacení této částky. Pokud se týká požadovaného úroku z prodlení, žalovaný se do prodlení se zaplacením částky 19.500 Kč dostal dne [datum], tedy následujícího dne po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k zaplacení ze dne [datum], neboť dřívější výzva k zaplacení tvrzena nebyla. Úrok z prodlení soud stanovil ve výši, která odpovídá nař. vl. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s § 19 odst. 1 nař. vl. 351/2013 Sb. Co do zbytku požadovaného peněžitého plnění soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl (výrok II). 12. Soud žalobě vyhověl co do 65% předmětu řízení a ve zbytku, tedy ve 35% předmětu řízení, byla žaloba zamítnuta. V souladu s ustanovením ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak má právo na poměrnou část žalobkyně. Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 1.200 Kč za zaplacený soudní poplatek, a za odměnu za zastoupení žalobcem v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 300 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou jeho hotových výdajů v částce 3 x 100 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/ 1996 Sb., a částkou 252 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21%, kterou je právní zástupce žalobce povinen odvést z této částky (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem činily náklady žalobkyně v řízení 2.652 Kč. Žalobkyně má proto právo na náhradu ve výši 30% z těchto nákladů, tedy částku 796 Kč (výrok III. tohoto rozsudku). 13. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.