12 C 318/2021-16 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky 7.192 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené se žalovaným dne [datum] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s poplatkem 8.352 Kč, celkem tedy částku 20.352 Kč v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Žalobce tvrdil, že žalovaný uhradil celkem částku 13.160 Kč. K postoupení pohledávky žalobkyni došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalovaný byl o tomto vyrozuměn. 2. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a věřitelem [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], a smluvních podmínek soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytl věřitel žalovanému částku 12.000 Kč, kterou v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou 8.352 Kč v 53 týdenních splátkách po 384 Kč do [datum]. Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy. Podle článku 5 smluvních podmínek se splátky uhrazené zákazníkem nejprve započítávají na souhrnný poplatek a poté až na vlastní půjčku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným. Z výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení částky 7.192 Kč a současně vyrozuměn o postoupení pohledávky. Z dopisu ze dne [datum] a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení shora uvedených pohledávek. Dopis mu byl téhož dne odeslán. Skutečnost, že žalovaný žalobci ze smlouvy o půjčce poskytl jiné plnění, než uváděl žalobce, nebyla tvrzena ani prokázána. 3. Podle ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti 4. Podle ust. § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 5. Aktivní legitimace žalobkyně k žalobě byla prokázána na základě smlouvy o postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne [datum] v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Žalobce na jejím základě vstoupil do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (účinného v době postoupení). 6. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se jako věřitel zavázal poskytnout žalovanému jako dlužníkovi v prvním případě peněžní částku ve výši 12.000 Kč. Žalovaný peněžní prostředky převzal při podpisu smlouvy. Ze žalobních tvrzení je patrné, že žalovaný uhradil věřiteli částku 13.160 Kč. Reálná povaha vyžadovaná u tohoto závazkového vztahu byla předáním předmětu půjčky splněna a došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu shora citovaného ustanovení § 657 obč. zák. modifikované ustanoveními zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů. 7. Součástí smluvních ujednání byla také úhrada poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 8.352 Kč Tyto částka jsou nepochybně svou povahou úplatou za užívání jistiny půjčky, tedy úrokem dle citovaného ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. Výše úroků nebyla a není právními předpisy nijak stanovena, a ačkoliv je odvislá od dohody účastníků, podléhá obecné korekci občanskoprávních vztahů. V projednávaném případě byly smlouva o půjčce sjednány mezi účastníky v listopadu 2007. Dle veřejně přístupného systému databáze časových řad ARAD (statistická data České národní banky) činily v daném období úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 7,48% - 13,59%. Dohodnutý poplatek 8.352 Kč tak činí úrok ve výši 69,6% ročně, což představuje více než pětinásobek horní hranice uvedené úrokové sazby. Úrok, který byl projednávaném případě dohodnut, je tedy v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 obč. zák., neboť byl sjednán v nepřiměřeně vysoké výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 486/2002, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 234/2005). Dle názoru soudu nelze než takové ujednání posoudit dle ust. § 39 obč. zák. jako neplatné. Neplatnost se dle ust. § 41 obč. zák. vztahuje toliko na tuto část smlouvy, když z povahy úkonu, jeho obsahu, ani z okolností, za nichž k úkonu došlo, nelze dovodit, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně dohodnuta pouze půjčka částky 12.000 Kč. Pakliže žalovaný věřiteli zaplatil částku 13.160 Kč, nezůstal dlužen na jistině ničeho. Soud proto žalobu zcela zamítl. 8. Pro úplnost soud uvádí, že rozhodl o žalobě v souladu s § 115a o. s. ř. bez jednání pouze na základě listinných důkazů, které jsou součástí spisu. Žalobce vyjádřil souhlas s takovým postupem již v žalobě. Ačkoliv soud žalobu v části zamítl, nebylo třeba v dané věci nařizovat jednání, neboť soud nezaložil pro žalobce nepříznivé rozhodnutí na skutečnosti, že neunesl břemeno tvrzení či břemeno důkazní. Naopak, soud má žalobcem uváděné skutečnosti za plně prokázané na základě předložených listin. Dospěl však k závěru, že část uplatněného nároku nemá oporu v aplikovatelném právu. Proto bylo možné o žalobě rozhodnout, aniž by bylo třeba nařídit jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005). 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl ve věci úspěch, měl by právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.