5 C 280/2021-19 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčkou spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13.920 Kč uhradit v hotovosti v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po 640 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tj. 24. 8. 2008. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 10.160 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 23.760 Kč z toho 20.000 Kč na jistině a 3.760 Kč na souhrnném poplatku (kapitalizovaný úrok). Předmětná pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno přípisem ze dne 17. 9. 2018. Žalovaný byl o zaplacení upomínán. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný se z nařízeného jednání omluvili a souhlasili s rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti. Soud provedl dokazování, v jehož rámci ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené důkazy. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] má soud prokázáno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Na jejím základě poskytl věřitel žalovanému peněžní prostředky v částce 20.000 Kč, které žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 13.920 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit 33.920 Kč v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným s účinností ke dni 1. 7. 2015. 5. Z oznámení o postoupení ze dne 25. 6. 2015 má soud prokázáno, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení a současně vyrozuměna o postoupení pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno] 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným s účinností ke dni 24. 8. 2018 (smlouva založena ve správním deníku u zdejšího soudu pod sp. zn. Spr 1467 /2018). 7. Z oznámení o postoupení ze dne 17. 9. 2018 má soud prokázáno, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení a současně vyrozuměn o postoupení pohledávky ze [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobkyni. 8. Z výpisu z databáze časových řad ARAD týkajících se výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR (nové obchody), která je dostupná na webových stránkách České národní banky, vyplývá, že v době od ledna 2007 do prosince 2007 nepřekročila úroková sazba 14 % ročně. Soud provedl tento důkaz i bez návrhu účastníků, neboť v průběhu řízení vyšla najevo potřeba takový důkaz provést za účelem řádného zjištění skutkového stavu (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). 9. Dle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2014. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3 citovaného ustanovení). 10. Pro právní posouzení této věci jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). 11. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 12. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 13. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. 14. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 15. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. 16. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2 citovaného ustanovení). 17. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci. 18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému půjčku v celkové výši 20.000 Kč. Žalovaný při podpisu smlouvy převzal celou částku poskytnuté půjčky, tj. 20.000 Kč, v hotovosti, což stvrdil svým podpisem. Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný zaplatí společnosti [právnická osoba] souhrnný poplatek ve výši 13.920 Kč. V případě sjednaného souhrnného poplatku se ve skutečnosti jedná o úrok jako odměnu za užívání jistiny. Žádný jiný úrok totiž dohodnut nebyl. Částka 13.920 představuje 69,6 % poskytnuté jistiny. Žalovaný se pak půjčku ve výši 20.000 Kč zavázal zaplatit v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Vzhledem k době, na kterou byla půjčka poskytnuta, se jedná o roční úrok ve výši 68,5 %. Za těchto okolností se musel soud z moci úřední zabývat tím, zda úrok sjednaný vždy ve výši 68,5 % ročně není pro rozpor s dobrými mravy neplatný podle § 39 obč. zák. Podle judikatury Nejvyššího soudu je v souladu s dobrými mravy takové jednání věřitele, který se při sjednávání úroků z půjčené částky spokojí – bez ohledu na situaci dlužníka – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, který tedy své volné peněžní prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem. Pokud výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, jde o lichvářský úrok, který je v rozporu s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud zjistil, že v době uzavření smlouvy o půjčce ze dne 19. 8. 2007 byla běžná úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami do 15 % ročně. Jestliže v daném případě byl sjednán vždy úrok ve výši 68,5 % ročně, je jeho výše zjevně nepřiměřená, lichvářská. Ujednání o výši úroku obsažené ve smlouvě o půjčce je podle § 39 obč. zák. neplatné (ujednání o výši úroku je oddělitelné od ostatního obsahu smluv o půjčkách, takže jeho neplatnost nepůsobí neplatnost celých smluv, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007). Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem částku 10.160 Kč. K úhradě tak zbývá zaplatit 9.840 Kč (20.000 – 10.160). Soud pak vyhověl žalobkyni co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, když v období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroku z prodlení odpovídá úrokům z prodlení určených nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz výrok I. tohoto rozsudku. 19. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí, tj. v části o zaplacení částky 13.920 Kč spolu s příslušenstvím (výrok II. tohoto rozsudku). 20. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch,