7 C 224/2021-27 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 6.5.2021 domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky spolu s úroky z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že na základě smlouvy o službě [anonymizováno] účet byla žalovanému vydána platební karta [anonymizováno], jejímž prostřednictvím získává zákazník možnost platby do výše schváleného kreditního rámce prostřednictvím schváleného [anonymizováno] účtu a odložení plateb až o 45 dní. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 10 302,55 Kč, uhradil však toliko 1 644,34 Kč, a spolu s poplatkem 364 Kč za prodloužení splatnosti dluží částku 9 022,21 Kč. Žalobkyně účtuje dále poplatky za prodlení v částce 150 Kč, 250 Kč, 350 Kč, 450 Kč, 550 Kč, 650 Kč + 10% z vyúčtování, celkem 1 714 Kč za prodlení do 5,10,15,20,25 a 30 dní. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den 21.10.2021, ke kterému se ani jeden z nich nedostavil, žalobkyně po předchozí omluvě. Soud jednal v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 4. Žalobkyně v podání z 30.8.2021 omezila část žaloby o část poplatku z prodlení v částce 33 Kč, učinila tak před zahájením jednání ve věci samé, soud proto řízení v této části zastavil dle § 96 odst. 2,4 o.s.ř. (výrok I) při jednání dne 27.8.2021. 5. Soud učinil následující skutková zjištění. Na základě Smlouvy k službě [anonymizováno] účet, datované 5.2.2020 (dále jen„ smlouva“), se žalobkyně zavázala žalovanému zřídit službu„ [anonymizováno] účet“, v jejímž rámci mu měl být zpřístupněn finanční limit 2- 30 000 Kč a žalovaný byl oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby. Za odložení splatnosti měl být účtován poplatek za podmínky, že zákazník uhradí alespoň 10% z částky všech nesplacených vyúčtování do 15. dne následujícího kalendářního měsíce, dojde automaticky k odložení dosud nesplacených vyúčtování, a to za každých odložených 100 Kč o jeden měsíc poplatek odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši od 54% do 10,86% dle ceníku na stránkách [webová adresa]. 6. Žalovaný podle vyúčtování za měsíc únor v období 7.2.- 22.2.2020 provedl„ objednávku“ v celkové částce 11 475,12Kč (jednotlivé platby za dané období 1438 274,93+799+223,9+438,17+554+491,2+430+470,2+219,2+90+200,54+164+466+153+287+500+ 1533 512,4 Kč), za což mu byly účtovány poplatky za prodlení 150+100+100+100+100+ 1164 Kč, smluvní pokuta 229,23 Kč a za odložení 364 Kč, celkem 13 782,35 Kč, po odečtu úhrady 2 816,91 Kč částka 10 965,44. 7. K úhradě dlužných plateb byl vyzýván emailovými zprávami z 20.3, 25.3, 30.3, a 14.4. 2020. 8. K prověření úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně výpis interní databáze žalovaného, dle které měl prokázat svůj příjem 21 tis. Kč měsíčně, oproti výdajům 8 tis. Kč, a disponovat tak zůstatkem 13 000 Kč, k čemuž další doklady nedoložila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto zmařila svou neúčastí i případnou výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. 9. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy 5.2.2020. 10. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala nároku ze smlouvy označené jako„ služba [anonymizováno] účet,“ která je ve své podstatě úvěrovým vztahem s odloženou splatností, kterým odkládá oproti zaplacení úroku žalovanému splatnost převážné části platby provedené prostřednictvím poskytnuté karty. Jde jednoznačně o činnost vymezenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú, kdy žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění. 18. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 19. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a