7 C 247/2021-30 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [obec] – [obec] zaplacení částky 59 222 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 4.7.2019 mu poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit s spolu s částkou 7 000 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky za dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 14 000 Kč Tyto měl splatit v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč. Žalovaný nehradil tyto splátky řádně, poslední uhradil dne 23.7.2020 Celkem uhradil 3 778 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 35 000 Kč a úrok 4 155,32 Kč, poplatek za administrativní činnost 7000Kč a hotovostní inkaso 13 066, 68 Kč, dále úrok v kapitalizované výši 2 582,65Kč za období od 28.8.2020 a úrok z prodlení 1 130,94 Kč od téhož data do data postoupení pohledávky dne 15.1.2021 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. K postoupení obou pohledávek na žalobkyni došlo v uvedený den a žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem z téhož dne. 2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručitelnost zrušen. Ve věci nařídil jednání na den 15.12.2021, k němuž žalobkyně předem omluvila svoji neúčast a žalovaný se bez jakékoliv omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Soud se s ohledem na cizí státní příslušnost žalovaného, občana Bulharska, zabýval otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém) a výběrem právního řádu, dle něhož má být spor posuzován. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalovanému vyplývá v souladu s článkem 5 bod 1 z ustanovení čl. 7 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z 12.12.2012 (Brusel I bis) podle místa plnění ze smlouvy, které bylo v České republice. Použití českého hmotného práva pak vyplývá z ujednání v této smlouvě mezi účastníky. 4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku 35 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v celkové částce 63 000 spolu s úrokem v částce 7 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a nákladů za hotovostní výběr splátek 14 000 Kč Tyto měl splatit v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč. Splátky byly splatné do rukou osoby uvedené v čl. 2 podmínek. Výše úroku činila dle bodu 1.4. smlouvy 32,15 % Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek. 5. Součástí smluvní dokumentace byla zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v den uzavření smlouvy. Právní předchůdkyní žalobkyně vycházela z údajů, dle kterých měl žalovaný bydlet ve vlastním bydlení s manželkou, neměl nezaopatřené děti a neuvedl jiný závazek ze spotřebitelského úvěru u pr. předchůdkyně či jinde, za zaměstnavatele označil [právnická osoba] [anonymizováno]. Výše příjmů byla zjištěna v částce 17 200 Kč a tyto údaje měly být ověřeny z výplatní pásky a pracovní smlouvy. Výdaje činily celkem 9 500 Kč a sestávaly z nákladů bydlení 2 500 Kč, osobních výdajů 7 000. Výše použitelného příjmu byla v tomto případě vypočtena na 7 700 Kč. 6. Žalobkyně k tomuto doložila kopii výplatních pásek za období 3/ 2019 a 4/ 2019, dle kterých v prvém období měl obdržet mzdu 29 630 Kč, ve druhém 10 584 Kč a dále byly u tohoto dokumentu údaje o příchozí platbě 7 866 Kč dne 14.6. 2019 za nemocenskou z 1.5. 2019 a pracovní smlouva u výše zmíněného zaměstnavatele z 19.3. 2018. Součástí smluvní dokumentace byla také část smlouvy (strana 1 a 4) o budoucí kupní smlouvě z 15.11. 2004 o sjednané mezi žalovaným a jeho manželkou jako budoucími kupujícími a obcí [obec]. [anonymizováno 6 slov], z níž lze toliko zjistit, že posledně jmenované jsou vlastníky bytu v obci [obec]. 7. Z úřední činnosti soudu vyplývá (lustrum věcí žalovaného), že od roku 2017 do r. 2019 byly vůči žalovanému uplatněny 3 exekuční návrhy se sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], poslední z data 14.6. 2019. 8. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní byla dne 15.1. 2021 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaný byl výzvou z 19.2. 2021 vyzýván k zaplacení dluhu z této smlouvy do 10 dní od doručení a současně vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis mu byl doručován dne 22.2. 2021 dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku pošty. 9. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř., kterou soud plní pouze při jednání. 10. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroku a poplatků ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne 15.1.2021, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. 18. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými úroky a poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Úst