7 C 248/2021-19 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 27. 5. 2021 domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO] zaplacení výše uvedené částky spolu s úroky a úroky z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 24.7. 2019 mu poskytla finanční prostředky v částce 7 000 Kč. Tuto částku žalovaný obdržel na jím uvedený bankovní účet a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit, což neučinil. Žalobkyně požaduje mimo jistiny úvěru 7 000 Kč, nesplacený úrok úvěru 1610 Kč, smluvní pokutu 3 094 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za období 24.8.2019 8.11.2020 v částce 847,67 Kč a dále do zaplacení. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne [datum] a žalovaný byl o tomto vyrozuměn. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen. Žalovaný se k žalobě doručené dne 8.10.2021 nijak nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), proto soud dle §115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žalobkyně v podání z 4.10.2021 vzala zpět žalobu v části uplatněné smluvní pokuty a kapitalizovaných úroků v částce celkem 4 804 Kč. Soud řízení v této části zastavil dle § 96 odst. 2,4 o.s.ř. (výrok II). K omezení žaloby došlo před prvním jednáním, proto nevyžadoval stanovisko žalovaného k tomuto úkonu. Soud učinil následující závěr skutkového stavu. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na jejímž základě měla poskytnout společnost žalovanému částku 7 000 Kč, kterou se zavázal vrátit celkem v částce 8 610 Kč do 30 dní.. Částka mu byla odeslána na účet č. [bankovní účet] téhož dne a vyplacena dle sdělení banky. Mezi společností [právnická osoba], a žalobkyní byla dne 16.11.2020 uzavřena dohoda o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným. Ten byl o postoupení vyrozuměn dopisem z 4.12. 2020. Soud posoudil žalobu za důvodnou v rozsahu po částečném omezení žaloby. V daném případě měl soud z doložených listin prokázáno, že se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch úvěr ve výši 7 000 Kč. Mezi nimi by měl být sjednán smluvní závazkový vztah ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. modifikovaném zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.), který žalovaný bezhotovostně čerpal v této výši. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele na základě smlouvy ze dne 16.11.2020 a žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli ve smyslu § 2 z. s. ú., peněžité plnění. Žalovaný měl úvěr splatit do 30 dní.. Z listin doložených žalobkyní a její odpovědi k výzvě při předvolání k jednání za účelem doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní vyplývá, že tato nebyla jakkoliv zjišťována. V souladu s ust. § 86 a 87 z.s.ú. ve spojení s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila povinnost uloženou tímto ustanovením, neboť nedoložila, že by se vůbec touto otázkou zabývala a jakkoliv schopnost žalovaného úvěr splatit posuzovala. Uvedenou smlouvu soud proto vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti. Posouzení úvěruschopnosti se činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však nijak nedošlo a vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě ani nemohlo dojít. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Jelikož žalovaný obdržel částku 7 000 Kč, kterou ani zčásti neuhradil, uložil mu soudu tuto žalobkyni zaplatit spolu s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši v třídenní pariční lhůtě od právní moci rozsudku. Po zohlednění částečného omezení žaloby o část nároku v rozsahu cca 37% v souhrnu uplatněné částky včetně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení dle § 146 odst. 2 věta před středníkem o.s.ř. ve spojení s § 142 o.s.ř. soud přiznal žalobkyni nárok na část nákladů řízení v rozsahu 25% (62% 37%). Ty sestávají z částky 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 300 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 252 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku 2 252 Kč, z čehož 25% činí částku 563Kč Lhůtu k plnění stanovil shodně zákonnou třídenní.