7 C 256/2021-67 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 7.5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 273 030,92 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO] poskytla žalované na základě smlouvy ze dne 19. 4. 2018 úvěr ve výši 300 000 Kč, který měla hradit formou splátek s úrokem sjednaným v sazbě 8,70%. Jelikož žalovaná porušila smluvní podmínky, když se ocitla v prodlení s úhradou splátek, došlo k zesplatnění úvěru k 29.4.2020. Ke dni zesplatnění činila jistina úvěru částku 273 030,92 Kč. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne 10.7. 2020 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna. 2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručitelnost zrušen. Ve věci nařídil jednání na den 14.12.2021, k němuž se žalovaná bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. K žalobě se nijak nevyjádřila. 3. Soud se s ohledem na cizí státní příslušnost žalované, občanky Albánie, zabýval otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém) a výběrem právního řádu, dle něhož má být spor posuzován. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalovanému vyplývá v souladu s článkem 5 bod 1 z ustanovení čl. 7 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z 12.12.2012 (Brusel I bis) podle místa plnění ze smlouvy, které bylo v České republice. Použití českého hmotného práva pak vyplývá z ujednání v této smlouvě mezi účastníky. 4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. 5. Mezi žalovanou a [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], byla uzavřena dne 19.4. 2018 smlouva o úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 300 000 Kč v části za účelem konsolidace jiných půjček ve výši 27 871 Kč a ve zbytku mělo dojít k výplatě této částky žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 8,70% ve splátkách po 4 038 Kč měsíčně se splatností od 15.5. 2018, což soud zjistil z textu této smlouvy. Podle výpisu úvěrového účtu byla tato částka vyplacena [datum]. 6. Dopisem odeslaným žalované doporučeně ze dne 2.5. 2020 byla žalovaná informována o zesplatnění dluhu k témuž dni pro prodlení se splácením. 7. Z výpisu úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná splácela úvěr do doby 15.1. 2020 a postupně uhradila tyto splátky ve výši 14x4 361 Kč, 4x4 421 Kč, dále částku 3000 Kč, 129 Kč, 4 038 Kč, 2x327Kč, celkem 86 559 Kč. 8. [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní byla dne 10.7. 2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí dle přílohy byla pohledávka za žalovanou. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna dopisem ze dne 10.7. 2020. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy, úhrady kupní ceny a vyrozumění žalované. 9. K výzvě soudu týkající se doplnění tvrzení a důkazů ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně výpisy účtu žalované u [právnická osoba], [číslo] za období měsíců září 2017 až duben 2018. Z těchto lze zjistit pravidelný měsíční příjem žalované od [právnická osoba], postupně vevýši od cca 18 tis. – 11 tis. Kč měsíčně, v měsíci 2/ 2018 jen v částce 2 853 Kč, v 3/ 2018 jí byly vyplaceny dávky nemocenské 7 574 Kč a 9660 Kč, v 4/ 2018 částka 13 260 Kč. V každém z těchto měsíců vyjma dubna 2018, kdy jí byla vyplacena předmětná částka úvěru, z jejího účtu odešlo více peněžních prostředků něž obdržela. Dále žalobkyně doložila výpis z insolvenčního rejstříku z data 10.11. 2021, z něhož je zřejmé, že žalovaná tímto registrem jako dlužník neprochází. 10. Žalobkyně uvedla po poučení soudu dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., že jiné než doložené listiny k otázce prověřování úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně nemá k dispozici 11. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne 19.4.2018. 12. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a úroků ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne 27.2. 2020, na jejímž základě vstoupila do práv původní věřitelky [právnická osoba] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. 19. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú.. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. 20. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouz