7 C 290/2021-42 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném Okresnímu soudu v Benešově dne 26. 3. 2021 domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [obec] – [obec] zaplacení částky 33 494 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 27.5.2016 jí poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit s spolu s částkou 2 800 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky ve výši 23,72%, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 8 000 Kč Tyto měla splatit v 58 týdenních splátkách po 609 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne 16.6.2016 Celkem uhradila 1 828Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 20 000 Kč, úroku 1 413,79 Kč, poplatku za administrativu 4 000Kč, hotovostní inkaso 7 585,27 Kč, poplatku životního pojištění 494,94 Kč, dále úrok v kapitalizované výši 11 622,80 Kč za období od 8.7. 2017 a úrok z prodlení 3 913,19 Kč od 15.7.2017 do data postoupení pohledávky dne 6.12.2019 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. K postoupení obou pohledávek na žalobkyni došlo v uvedený den a žalovaná byla o tomto vyrozuměna dopisem z téhož dne. 2. Okresní soud v Benešově vyslovil místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Nymburce. Ten ve věci nařídil jednání na den 14.12.2021, k němuž se žalobkyně i žalovaná omluvila, žalovaná z důvodu nemoci, nepožádala o odročení jednání, soud proto jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 20 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky v celkové částce 35 322 spolu s úrokem v částce 2 800Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka] a nákladů za hotovostní výběr splátek 8 000 Kč, dále částkou 522 Kč za zařazení do pojišťovacího programu.. Tyto měla splatit v 58 týdenních splátkách po 609 Kč. Splátky byly splatné do rukou osoby uvedené v čl. 2 podmínek. Výše úroku činila dle bodu 1.4. smlouvy 23,72 % Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek. 4. Součástí smluvní dokumentace byla zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v den uzavření smlouvy. Právní předchůdkyní žalobkyně vycházela z údajů, dle kterých měla žalovaná bydlet jako nájemník, měla 3 nezaopatřené děti a další nezaopatřenou osobu, neuvedla jiný závazek ze spotřebitelského úvěru u pr. předchůdkyně či jinde, za zaměstnavatele označila Úřad práce [obec]. Výše příjmů byla zjištěna v částce 25 498 Kč a tento měl sestávat ze sociálních dávek 8 000 Kč, přídavků na děti a za péči o osobu blízkou. Výdaje činily celkem 18 000 Kč a sestávaly z nákladů bydlení 3a domácnosti. Výše použitelného příjmu byla v tomto případě vypočtena na 7 498 Kč. 5. Žalobkyně k výzvě kopie dokladů či jiné podklady ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nedoložila. 6. Z úřední činnosti soudu vyplývá (lustrum věcí žalované v rejstříku), že od roku 2013 do r. 2016 bylo vůči žalované uplatněno šest exekučních návrhů pod sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]. 7. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní byla dne 6.12.2019 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z téhož dne vyzývána k zaplacení dluhu z této smlouvy do 10 dní od doručení a současně vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis jí byl doručován dne 7.1.2020 dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku pošty. 8. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalované závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř., kterou soud plní pouze při jednání. 9. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy. 10. Podle ust. § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 24.2.2013 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroků a poplatků ze smlouvy o zápůjčce sjednaných mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávek a jejím oznámení ze dne 6.12. 2019, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele z obou závazků [právnická osoba] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. 15. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti /jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú./ poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě / jako spotřebiteli ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., peněžité plnění. Žalovaná měla zápůjčku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinného v době uzavření smlouvy se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Žalobkyně k výzvě soudu a ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 k této otázce mimo předmětné smlouvy a všeobecných podmínek dokládala jen zákaznickou kartu sepsanou se žalovanou. Dle názoru soudu právní předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou citovanými ustanoveními a nezkoumala tyto skutečnosti řádně, tedy s požadovanou odbornou péčí. 16. Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ 17. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému