7 C 302/2020-38 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne [datum] domáhala po žalované jako právní nástupce [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [obec] – [obec] zaplacení částky [částka] celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne [datum] jí poskytla půjčku [částka]. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou [částka] představující kapitalizovaný úrok z půjčky ve výši 20,98%, odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce [částka] Tyto měla splatit ve 43 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne [datum] Celkem uhradila [částka]. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce [částka] a poplatku [částka], dále úrok v kapitalizované výši [částka] za období od [datum] a úrok z prodlení [částka] od [datum] do data postoupení pohledávky dne [datum] z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. K postoupení obou pohledávek na žalobkyni došlo dne [datum] a žalovaná byla o tomto vyrozuměna dopisem z téhož dne. 2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručitelnost zrušen. Ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž žalobkyně předem omluvila svoji neúčast a žalovaná se bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa], na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku [částka], jejíž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce [částka] tvořeném z úroku v částce [částka], poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] a nákladů za hotovostní výběr splátek [částka] Tyto měla splatit v 43 týdenních splátkách po [částka]. Splátky byly splatné do rukou osoby uvedené v čl. 2 podmínek. Výše roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) byla uvedena ve výši 91,66 % a úrok ve výši 20,98 % dle článku 1.2 a 3.2 smluvních podmínek. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek. 4. Součástí smluvní dokumentace byla zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v den uzavření smlouvy. Právní předchůdkyní žalobkyně vycházela z údajů, dle kterých měla žalovaná 1 nezaopatřené dítě, žila v nájmu, měla jiný závazek ze spotřebitelského úvěru a u zaměstnavatele označila, že je v domácnosti a na mateřské dovolené. Výše příjmů byla zjištěna v částce [částka] a sestávaly z tzv. dalších příjmů [částka], státní podpory a zřejmě rodičovského příspěvku (uvedeno„ MD“), v částkách [částka] a [částka], přičemž tyto údaje měly být ověřeny z občanského průkazu, nájemní smlouvy a výpisu z účtu. Výdaje činily celkem [částka] a sestávaly z nájmu [částka], výdajů na domácnost [částka], splátky půjčky [částka] a na telefon [částka]. Výše použitelného příjmu byla v tomto případě vypočtena na [částka]. 5. Mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z téhož dne vyzývána k zaplacení dluhu z obou smluv do 10 dní od doručení a současně vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis jí byl doručován dne [datum] dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku pošty. 6. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalované oba závazky splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř., kterou soud plní pouze při jednání. 7. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy dne [datum]. 8. Podle ust. § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 24.2.2013 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku ze smlouvy o zápůjčce sjednanou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne [datum], na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele z obou závazků [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. 13. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti /jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú./ poskytla žalované v obou případech, fyzické nepodnikající osobě / jako spotřebiteli ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., peněžitá plnění. Žalovaná měla úvěr splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinného v době uzavření smlouvy se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Žalobkyně k výzvě soudu a ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 k této otázce mimo předmětnou smlouvu a zákaznickou kartu, v níž vycházela z údajů sdělených žalovanou, ničeho nedokládala. Dle názoru soudu právní předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou citovanými ustanoveními a nezkoumala tyto skutečnosti řádně, tedy s požadovanou odbornou péčí. 14. Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ 15. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. 16. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je