7 C 35/2020-193 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobce uplatnil v žalobě doručené soudu dne 29.1.2020 návrh na zaplacení částky 324 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od 24.9. 2019 do zaplacení jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného od 1.1. 2017 do konce ledna 2020 v částce po 9 000 Kč měsíčně. Uvedl, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, každý v podílu ½, v katastrálním území a obci [obec], pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemku p. [číslo] p. [číslo] nabyli za doby trvání jejich partnerského vztahu, jako společnou užívali do konce roku [rok] a po rozchodu ji žalobce opustil a žalovaná mu bránila v dalším užívání podáním trestního oznámení. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, namítala, že žalobci v užívání nemovitostí nebránila a opuštění společné domácnosti s jejich společnou dcerou bylo jeho svobodné rozhodnutí. Nadto do dubna 2017 nebyl dům zcela obyvatelný, dosud nebyla rekonstruována půdní vestavba, kterou financovala. Pokud se žalobce rozhodl v březnu 2018 do domu nastěhovat s celou rodinou, bylo to vyústění jeho nevhodného chování a dopis, kterým její tehdejší právní zástupkyně na tuto situaci reagovala, neznamená bránění v užívání, když žalobce po celou dobu disponoval klíči od nemovitosti a měl zde i své věci v garáži a ve stodole. Dále poukazovala na nesprávný způsob žalobcova výpočtu, když nelze vycházet z nájemného z celého objektu a výsledek jen dělit dvěma. Nemovitost užívala i jejich společná dcera, proto nelze uzavřít, že by jeho polovinu užívala výhradě žalovaná. Částku požadovanou žalobcem považovala za nereálnou. 3. Žalobce v průběhu řízení změnil období, za které nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnil, když nadále tento požadoval ve shodné výši 9 tis. Kč měsíčně, avšak za období od května 2017 do května 2020. Soud tuto změnu žaloby připustil při jednání dne 4.9. 2020 dle § 95 odst. 1 o.s.ř. Dále při jednání dne 25.9. 2021 se souhlasem žalované omezil nárok na zaplacení úroku z prodlení, který nadále požadoval v zákonné výši až od 5.9. 2020 do zaplacení. Soud řízení v části tohoto úroku z žalované částky za období 24.9. 2019 4.9. 2020 dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil. 4. Mezi účastníky nebyly sporné tyto skutečnosti, které vzal soud dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá a nevedl k nim dokazování. Účastníci nabyli předmětné nemovitosti do vlastnictví v podílu každý jedné ideální poloviny a takto tyto vlastnili i v rozhodném období měsíce května 2017 až května 2020. Mezi účastníky jako bývalými partnery nikdy nebyla vedena v předmětném domě společná domácnost, do jejich rozchodu tuto vedli jinde. Dále se shodli, že dům byl již zcela v této době obyvatelný včetně půdní vestavby. Rozložení jednotlivých místností vypadá tak, že v přízemí se nachází jeden velký prostor, kde je spojený obývák, kuchyně a jídelna, dále jeden pokoj jako pracovna, koupelna a WC, v prvém poschodí je tzv. půdní vestavba, kde jdou tři pokoje k obývání a další dva, které nejsou kolaudovány jako obyvatelné a slouží jako půda k uskladnění věcí a dále je zde jedno WC. Nezletilá dcera účastníků v daném období nejprve od května do října 2017 byla v péči matky s tím, že zde byl široký styk otce. Poté do března 2018 fungovali v režimu střídavé péče na zkoušku, dále předběžným opatřením byla svěřena matce a otec měl poměrně široký styk, od prosince 2018 do května 2020 měli střídavou péči. Žalobce nejprve nerozporoval, že po celou tuto dobu užíval výlučně garáž, kde měl své věci, toto své tvrzení později změnil a uvedl, že se v garáži nacházely i věci žalobkyně. Soudem bylo k této otázce vedeno dokazování. 5. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění. 6. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí vypracovaného dne 30.1. 2021 pod č. zn. deníku [číslo] [rok] soud zjistil výši obvyklého měsíčního nájemného za užívání stavby [adresa] stojící na pozemku p. [číslo] jehož je součástí a pozemku p. [číslo] p. [číslo] obojí zahrada, včetně přilehlých vedlejších staveb, vše v obci a k.ú. [obec] k prosinci roku 2020 v částce 15 085 Kč za dům a přilehlé pozemky, dále zvlášť za garáž v částce 1 168 Kč a stodolu 3 207 Kč. Za období měsíců květen až prosinec 2017 po zohlednění inflace nájemné činilo za dům a pozemky celkem 111 403 Kč, za garáž 8 626 Kč a stodolu 23 683 Kč. V roce 2018 celkové roční nájemné činilo za dům a pozemky celkem 170 619 Kč, za garáž 13 211 Kč a stodolu 36 273 Kč. V roce 2019 celkové roční nájemné činilo za dům a pozemky celkem 175 408 Kč, za garáž 13 582 Kč a stodolu 37 291 Kč. Za období prvních 5 měsíců roku 2020 nájemné činilo za dům a pozemky celkem 75 425 Kč, za garáž 5 840 Kč a stodolu 16 035 Kč. 7. Z doložených fotografií žalované bylo dále zjištěno, že ve stodole se nachází uskladněný starý gauč a další věci označené účastníky jako zbytky stavebního materiálu. 8. Soud ve věci vyslechl jako svědka matku žalované [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované], která k otázce užívání prostoru stodoly uvedla, že je tam spousta věcí do zahrady, sportovního vybavení jako kola či lyže, velká sedací souprava, rozebraná válenda, 2 skříně a u sedací soupravy hromada bince, o níž netuší, k čemu slouží, a jak tuto popsat. Dále také bedýnky od munice. Ví, že tyto nejsou žalované, z toho, jaké věci jí pořídil manžel, usuzuje, že jsou žalobce, protože když se jí i ptala, proč tyto neuklidí, říkala, že jsou jeho. V samotné garáži byla jednou, věděla, že tam měl žalobce své věci, které si pak odvezl. I když od garáže klíče byly, nedalo se do ní dostat. Podle svědkyně byla stodola v době koupě domu účastníky prázdná, postupně se zaplňovala těmi nahromaděnými věcmi. V době kdy hlídala vnučku, žalobce dům neužíval, jen jednou chtěl na kávu. 9. Další svědek [jméno] [celé jméno žalobce], otec žalobce uvedl, že účastníci spolu do prosince 2016 v domě nebydleli, a když bylo rozhodnuto, že to v jejich vztahu nebude fungovat, probíhalo stěhování věcí z domu. Byla k dispozici garáž, do které stěhovali věci syna a věci ze stodoly. To stěhování probíhalo průběžně, finální bylo na konci roku 2016, nějaké věci se také vyhazovaly a odvážely do sběrného dvora. Do garáže se vyklízel stůl a skříň ze stodoly, ale ne stavební materiál. Stodola se vyklízela tzv. dočista, co se dalo spálit, spálili, pak přišla paní [celé jméno žalované] a bavili se o tom, že tam zbyl gauč, který byli schopni i odvézt, neboť měli vozík. Bylo jim řečeno, že tam má zůstat. Ve stodole zůstal stavební materiál jako dlaždice či cement, nevěděl nic o tom, že by se řešilo jeho vyklizení. Řekl by, že to patřilo k té stavbě. Všechny synovi věci se dávaly do garáže, neboť nebylo místo v té době, kam by si je mohl uskladnit, ještě předtím se i zazdíval vchod do garáže, aby tam nebyl z této strany přístup. Do garáže se stěhovaly i muniční bedýnky, ve stodole žádné nezůstaly, neboť na těch byl žalobce závislý. V garáži byl v rohu traktůrek [anonymizováno] a byl tam také stavební rozvaděč, který byl otce žalované a byl k dispozici při stavbě. Stavební materiál ve stodole předpokládal, že většinou kupoval syn, bylo to něco do stavebnin. Ohledně traktůrku [anonymizováno] usuzoval, že je účastníků. 10. Účastníky, zejména žalobcem byla předložena řada dalších důkazů, zejména korespondence stran, odhad, ze strany žalované dále ocenění domu, rozhodnutími opatrovnického soudu či korespondencí a zprávami o jejím zdravotním stavu, které soud jako nadbytečné neprováděl. Shodně neshledal důvod pro doplněk znaleckého posudku. 11. Na základě výše uvedených zjištění učinil soud následující skutkový závěr. Účastníci v rozhodném období měsíců května 2017 – května 2020 byli spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každý v podílu ideální ½. Mezi nimi nebylo prokázáno, že by se na užívání nemovitosti dohodli, respektive nebyla prokázána dohoda o bezplatném výlučném užívání celé nemovitosti žalovanou. K této otázce žalovaná důkazy nenavrhovala, neboť ani tyto neměla. Soud proto uzavřel, že žalovaná nad rámec svého spoluvlastnického podílu na úkor žalobce užívala dům s přilehlými pozemky, garáž výlučně po toto období užíval žalobce a žalovaná uplatnila naopak nárok na úhradu poloviny obvyklého nájmu, stodolu užívali oba, když minimálně zde byly uskladněny společné věci. Výši obvyklého nájemného za dané období soud zjistil ve shora specifikovaných částkách ze znaleckého posudku příslušné znalkyně. 12. Na právní posouzení užil soud následující ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.). <i>13. Podle ust. § 1117 o. z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.</i> <i>14. Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.</i> <i>15. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se ob