10 C 318/2021-31 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 28. 6. 2021, ve znění vyjádření ze dne 24. 11. 2021 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení pohledávky ve výši 29 850 Kč. Souběžně také žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení příslušenství nárokované pohledávky sestávajícího z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 932,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 072,22 Kč, smluvního úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 20 000 Kč jdoucího od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 20 000 Kč jdoucího od 16. 1. 2021 do zaplacení, a náhrady nákladů soudního řízení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárokovanou pohledávku i její příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne 15. 1. 2021 sjednala se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), o čemž byl žalovaný informována zvlášť zasílaným dopisem. K úhradě dlužného plnění byl žalovaný po datu postoupení vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradil ničeho. Postoupený závazek zakládající právo na nárokovanou pohledávku byl založen„ Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne 18. 5. 2018 (dále jen„ Smlouva [číslo]“). Z jejího titulu právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti poskytl částku 20 000 Kč, úročenou úrokovou sazbou 19,31 % ročně. Ještě před datem sjednání předmětného závazku právní předchůdce žalobkyně, v souladu s § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 18. 5. 2018 (dále jen„ z. s. ú.“), s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalovaného ověřil, že je tento, s ohledem na své rodinné a majetkové poměry, schopen poskytnuté plnění splácet. V této souvislosti právní předchůdce žalobkyně vyšel z údajů evidovaných ve veřejně dostupných databázích (mj. insolvenčním rejstříku) a dále z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytl sám žalovaný, který byl o této své povinnosti řádně poučen, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do zákaznické karty žalovaného a vyhodnoceny informačním systémem právního předchůdce žalobkyně (v rámci tzv. skoringu). V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech, bylo žalovanému vyměřeno celkem 60 splátek po 600 Kč. Datum poslední splátky bylo stanoveno na 12. 7. 2019. Splátky se žalovaný zavázal splácet v týdenních cyklech, přičemž celkem vyměřená suma zahrnovala též smluvní úrok ve výši 4 000 Kč, náklady za administraci ve výši 4 000 Kč a náklady hotovostního inkasa ve výši 8 000 Kč. Žalovaný nicméně až do data postoupení splatil toliko částku 6 900 Kč, z níž právní předchůdce žalobkyně započetl 4 000 Kč na úhradu smluvního úroku, 683,37 Kč na úhradu nákladů administrace a 1 466,63 Kč na úhradu inkasa. K datu postoupení tak žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně dlužil 20 000 Kč za nesplacenou jistinu, 6 533,37 Kč za nesplacené inkaso a 3 316,63 Kč za nesplacené náklady administrace, celkem tedy 29 850 Kč. Tuto částku právní předchůdce žalobkyně dále navýšil na 34 100 Kč z titulu dalších účtovaných plnění, žalobkyně nicméně nárok na zaplacení těchto dalších plnění neuplatnila. V souladu se smluvními ujednáními však byla částka dlužné jistiny i nadále úročena smluvním úrokem. 2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, soud však zaslanou omluvu, vážící neúčast žalobkyně na jednání na plné vyhovění jejímu nároku, vyhodnotil jako podmíněný procesní úkon, ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. (obdobně viz např. rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 91 Co 188/2015 ze dne 30. 7. 2015), a tuto neakceptoval, což bylo žalobkyni sděleno přípisem ze dne 22. 1. 2022. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu bylo předvolání řádně doručeno k 28. 12. 2021. 3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené: 4. Ze Smlouvy [číslo] datované k 18. 5. 2018, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu Smlouvy [číslo]. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 16 000 Kč (celkem tedy 36 000 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 4 000 Kč), poplatek za administrativní činnost (částku 4 000 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 8 000 Kč), se žalovaný zavázal splatit formou celkem 60 splátek po 600 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byl žalovaný povinen splatit 7. kalendářní den po datu podpisu. 5. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z doložených listin a z údajů, které žalovaný sdělil v dokumentu označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k 18. 5. 2018. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaný doložil výpis ze svého bankovního účtu, rozhodnutí o přiznání výživného, faktury prokazující jeho další příjmy a předpis SIPO. V předložené„ Kartě zákazníka“ žalovaný uvedl, že od ledna 2010 žije u rodičů, je rozvedený, pracuje jako OSVČ, pečuje o dvě nezaopatřené děti a žije v domácnosti s blíže neoznačeným rodinným příslušníkem. [příjmení] příjem žalovaného t. č. činil 13 503 Kč měsíčně s tím, že mu dále byla vyplácena blíže neoznačená státní podpora ve výši 1 820 Kč měsíčně a současně též pobíral další, blíže neoznačené příjmy ve výši 1 500 Kč měsíčně. Z takto popsaných příjmů žalovaný částkou 2 025 Kč měsíčně splácel jednu půjčku, kterou mu již dřív poskytl právní předchůdce žalobkyně, náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně a dále též své osobní výdaje na potraviny, oblečení apod., jejichž výši vymezil částkou 7 000 Kč měsíčně. Částku„ použitelného příjmu“ žalovaného právní předchůdce žalobkyně vypočetl jako rozdíl žalovaným uváděných měsíčních příjmů a výdajů, tedy ve výši 5 798 Kč. 6. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 15. 1. 2021 a doloženým spolu se„ Seznamem postoupených pohledávek“, bylo prokázáno, že právo nárokovat pohledávku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu čl. II. odst. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu podpisu přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku byl žalovaný informován dopisem datovaným k 19. 12. 2021, ve kterém byla obsažena i výzva k plnění v 10 denní lhůtě od jeho doručení. K odeslání tohoto dopisu došlo, dle přiloženého poštovního podacího lístku, k 22. 2. 2021 7. Naposledy byl žalovaný k úhradě nárokovaného plnění vyzván zástupcem žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k 13. 5. 2021, která byla doložena spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k 14. 5. 2021. 8. Na základě skutkových zjištění shora uvedených byl prokázán níže rozvedený skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně, oproti podpisu Smlouvy [číslo] k 18. 5. 2018 vyplatil žalovanému částku 20 000 Kč, a to v hotovosti. Poskytnuté plnění, navýšené o související poplatky a smluvní úročení, se žalovaný zavázal splatit formou 60 týdenních splátek po 600 Kč, jejichž výši právní předchůdce žalobkyně odvodil z částky tzv. použitelného příjmu, vypočteného jako rozdíl žalovaným sdělených měsíčních příjmů a výdajů. V souvislosti s podpisem Smlouvy [číslo] právní předchůdce žalobkyně žalovanému uložil, aby tento v „ Kartě zákazníka“ vymezil své majetkové poměry, což žalovaný učinil a sdělil, že je rozvedený, žije u rodičů, pracuje jako OSVČ, pečuje o dvě nezaopatřené děti, pobírá blíže neoznačenou státní podporu a má i další příjmy (z výživného). Mezi své výdaje žalovaný zařadil splátky jedné dřív poskytnuté půjčky, výdaje na bydlení a své osobní výdaje. K vyplněné„ Kartě zákazníka“ žalovaný přiložil výpis ze svého bankovního účtu, rozhodnutí o přiznání výživného, předpis SIPO a blíže neoznačené faktury. Žalovaný nicméně z poskytnutého plnění splatil toliko 6 900 Kč, načež právní předchůdce žalobkyně k 15. 1. 2021 právo na úhradu nárokovaného plnění, včetně příslušenství, převedl na žalobkyni, která o tom žalovaného vyrozuměla dopisem odeslaným k 22. 2. 2021. V předmětném dopise stanovila žalobkyně žalovanému 10 denní lhůtu k úhradě, jejíž běh počínal k datu doručení. Na takto učiněnou výzvu však žalovaný nereagoval a obdobně nereagoval ani na tzv. předžalobní výzvu, jež mu byla zaslána k 14. 5. 2021. 9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu 18. 5. 2018 (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlo