10 C 322/2021-35 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 20. 8. 2021, ve znění vyjádření ze dne 30. 11. 2021, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení pohledávky ve výši 23 085 Kč. Souběžně také žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení příslušenství nárokované pohledávky sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 25 348,16 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 23 085 Kč jdoucího od 19. 12. 2020 do zaplacení, a náhrady nákladů soudního řízení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárokovanou pohledávku i její příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne 18. 12. 2020 sjednala se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), o čemž byl žalovaný informována zvlášť zasílaným dopisem. K úhradě dlužného plnění byl žalovaný po datu postoupení vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradil ničeho. Postoupený závazek zakládající právo na nárokovanou pohledávku byl založen„ Smlouvou o půjčce [číslo]“ ze dne 15. 11. 2006 (dále jen„ Smlouva [číslo]“). Z jejího titulu právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti poskytl částku 15 000 Kč, navýšenou o poplatek ve výši 8 085 Kč a splatnou formou 27 splátek po 855 Kč. Splátky se žalovaný zavázal splácet v týdenních cyklech, nicméně z předepsaného plnění nesplatil ničeho, a to ani po datu postoupení. Vzhledem k datu sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] nebyl právní předchůdce žalobkyně povinností, spočívající ve zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zatížen. 2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, soud však zaslanou omluvu, vážící neúčast žalobkyně na jednání na plné vyhovění jejímu nároku, vyhodnotil jako podmíněný procesní úkon, ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. (obdobně viz např. rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 91 Co 188/2015 ze dne 30. 7. 2015), a tuto neakceptoval, což bylo žalobkyni sděleno přípisem ze dne 31. 1. 2022. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu bylo předvolání řádně doručeno k 24. 1. 2022. 3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené: 4. Ze Smlouvy [číslo] datované k 15. 11. 2006, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu Smlouvy [číslo]. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 8 085 Kč (celkem tedy 23 085 Kč), se žalovaný zavázal splatit formou celkem 27 splátek po 855 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byl žalovaný povinen splatit 7. kalendářní den po datu podpisu. 5. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 18. 12. 2020 a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že právo nárokovat pohledávku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu čl. II. odst. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu podpisu přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku byl žalovaný informován dopisem datovaným k 6. 1. 2021, ve kterém byla obsažena i výzva k plnění. K odeslání tohoto dopisu došlo, dle přiloženého poštovního podacího lístku, k 1. 2. 2021. 6. Naposledy byl žalovaný k úhradě nárokovaného plnění vyzván zástupcem žalobkyně, cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k 29. 7. 2021, která byla doložena spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k 30. 7. 2021. 7. Na základě skutkových zjištění shora uvedených byl prokázán níže rozvedený skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně, oproti podpisu Smlouvy [číslo] k 15. 11. 2006 vyplatil žalovanému částku 15 000 Kč, a to v hotovosti. Poskytnuté plnění, navýšené o poplatek ve výši 8 085 Kč, se žalovaný zavázal splatit formou 27 týdenních splátek po 855 Kč. Datum poslední splátky tak připadlo na 23. 5. 2007. Žalovaný nicméně z poskytnutého plnění nesplatil ničeho, načež právní předchůdce žalobkyně k 18. 12. 2020 právo na úhradu nárokovaného plnění, včetně příslušenství, převedl na žalobkyni, která o tom žalovaného vyrozuměla dopisem odeslaným k 1. 2. 2021. V předmětném dopise stanovila žalobkyně žalovanému lhůtu k úhradě, jejíž běh počínal k datu doručení předmětného dopisu. Na takto učiněnou výzvu však žalovaný nereagoval a obdobně nereagoval ani na tzv. předžalobní výzvu, jež mu byla zaslána k 30. 7. 2021. 8. Podle § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. 11. Podle věty prvé návěti § 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném k 15. 11. 2006 (dále z. s. ú.) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. 12. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ve znění účinném k datu 15. 11. 2006 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 13. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 14. Podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. (2) Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 15. Výše zákonného úroku z prodlení byla k datu prodlení žalovaného upravena nařízením vlády č. 142/1994 Sb. 16. Na základě skutkových zjištění shora uvedených soud ujednání, jež si právní předchůdce žalobkyně (poskytovatel nebankovních půjček) a žalovaný (nepodnikající fyzická osoba) sjednali oproti podpisu Smlouvy [číslo] v souhrnu kvalifikoval jako závazek úročené půjčky, ve smyslu § 657 obč. zák. ve spojení s § 658 odst. 1 obč. zák., resp. spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 písm. a) z. s. ú. V tomto směru vzal soud v úvahu, že byla Smlouva [číslo] podepsána k 15. 11. 2006, tedy za účinnosti obč. zák, ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z., přičemž jejím obsahem byla jednak povinnost právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému finanční plnění (bezprostředně vázané na akt podpisu) s tím, že této povinnosti právního předchůdce žalobkyně korespondovala povinnost žalovaného takto poskytnuté plnění, navýšené o poplatek za poskytnutí (svojí povahou smluvní úrok), splatit, a to formou sjednaných splátek. Právní předchůdce žalobkyně pak své povinnosti ze sjednaného závazku dostál, zatímco žalovaný nikoli, neboť neuhradil ničeho. S ohledem na tuto skutečnost se tak žalovaný s úhradou celého předepsaného plnění, tj. 23 085 Kč, dostal k datu následujícímu po datu splatnosti poslední splátky, tj. k 31. 5. 2007, do prodlení, ve smyslu § 517 odst. 1 obč. zák. K datu prodlení také právnímu předchůdci žalobkyně, ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák., vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Takto založené právo následně právní předchůdce žalobkyně k 18. 12. 2020, již za účinnosti o. z., ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., převedl na žalobkyni, která jej, včetně příslušenství (zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně) uplatnila u nadepsaného soudu cestou žaloby. S přihlédnutím k provedenému rozboru proto soud uplatněný nárok shledal důvodným a výrokem I. tohoto rozsudku podané žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, že žalovanému uložil, aby žalobkyni, v zákonné třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., nárokované plnění zaplatil. Toliko pro doplnění je třeba uvést, že žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení v nižší výš