10 C 33/2022-40 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou, podanou u nadepsaného dne 19. 11. 2021, doplněnou vyjádřením ze dne 31. 3. 2022, žalobkyně uplatnila vůči žalovanému nárok na zaplacení částky jistiny nesplaceného úvěru ve výši 4 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč, nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 413,10 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 844,26 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 200 Kč jdoucího od 20. 7. 2021 do zaplacení. Právní titul vzniku uplatněného nároku žalobkyně vymezila tak, že jde o plnění ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 4. 2020, které ani z části nesplatil a které jí následně bylo úvěrující, společnosti [právnická osoba] (dále jen úvěrující), postoupeno. V rámci podání ze dne 18. 2. 2022 pak žalobkyně vzala uplatněný nárok zpět co do částky smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 844,26 Kč, a to s odkazem na skutečnost, že nedisponuje dokumenty, jež by se vztahovaly ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany úvěrující. 2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu byly předvolání (k 31. 3. 2021) i žaloba (k 25. 2. 2022) řádně doručeny. 3. V návaznosti na akt zpětvzetí, učiněný před datem konání prvého jednání, soud, bez zjišťování stanoviska žalovaného, ve smyslu § 96 odst. 4 o. s. ř., podanému návrhu vyhověl a, ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř., výrokem I. tohoto rozsudku řízení zastavil, co do nároku na částku 7 944,26 Kč, odpovídající částce nárokované smluvní pokuty a kapitalizovaného smluvního úroku. 4. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Úvěrující, oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Smlouva o úvěru č. [anonymizováno]“, datovaného k 28. 4. 2020 (dále Smlouva č. [anonymizováno]), vyplatila žalovanému na bankovní účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba], částku 4 200 Kč, jíž se žalovaný, po navýšení o smluvní úročení ve výši 40 %, zavázal splatit do 30 dnů. V textu Smlouvy č. [anonymizováno] pak bylo dále zakotveno, že úvěrující provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nicméně tento postup nebyl doložen žádnými dalšími přílohami a ani v textu Smlouvy č. [anonymizováno] se žádné bližší údaje o osobních ani majetkových poměrech žalovaného nenacházejí. Následně, k datu 19. 7. 2021, úvěrující převedla nyní nárokovanou pohledávku na žalobkyni, a to oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“. Součástí takto označené smlouvy o postoupení pohledávek byl, jako příloha [číslo] i seznam převáděných pohledávek, v němž je nyní nárokovaná pohledávka označena pod [číslo] O převodu pohledávky byl žalovaný informován oznámením datovaným 27. 7. 2021, jehož součástí byla i výzva k plnění, ve které byla žalovanému stanovena desetidenní lhůta k úhradě. Oznámení o postoupení žalobkyně odeslala 29. 7. 2021, žalovaný však po tomto datu nesplatil ničeho. Byť měl být po datu 29. 7. 2021 k úhradě upomínán též cestou dopisu ze dne 6. 9. 2021 (bez doložení odeslání), tří osobních návštěv kontaktního pracovníka žalobkyně (tyto služby žalobkyně ocenila částkou 690 Kč) a konečně též cestou předžalobní výzvy z 1. 11. 2021, jež byla odeslána 2. 11. 2021. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok kvalifikoval jako nárok z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Závazek sjednaný z titulu Smlouvy č. [anonymizováno], odpovídající v důsledku svého obsahu a postavení smluvních stran spotřebitelskému úvěru, ve smyslu § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 28. 4. 2020 (dále jen z. s. ú.), totiž bylo na místě kvalifikovat jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. V tomto směru soud nemohl pominout, že žalobkyně (jak ostatně sama dopředu avizovala) neusnesla tzv. důkazní břemeno ve vztahu k prokázání skutečnosti, zda úvěrující přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a splnila tak svou hmotněprávní povinnost, zakotvenou v § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. Přičemž plnění této povinnosti bylo třeba v soudním řízení přezkoumávat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C [číslo] ze dne 5. 3. 2020) a její případné porušení pak kvalifikovat nejen jako porušení zákona, ale současně též jako zjevné porušení veřejného pořádku. S ohledem na absolutní neplatnost závazku sjednaného z titulu Smlouvy č. [anonymizováno] tak úvěrující za žalovaným vzniklo toliko právo na zaplacení částky 4 200 Kč, založené však pouze jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, kdy právním titulem vzniku tohoto závazku byl samotný akt vyplacení částky 4 200 Kč. Právě a pouze právo na zaplacení částky 4 200Kč tak mohla úvěrující na žalobkyni následně, z titulu postoupení většího množství obdobných pohledávek, ve smyslu § [číslo] ve spojení s § 1887 o. z., převést. Co se týče určení data, kdy se žalovaný s plněním nárokovaného plnění dostal do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z., a kdy mu platně vznikla povinnost platit též zákonný úrok z prodlení, ve smyslu § 1970 o. z., toto bylo, se zohledněním fikce doručení k třetímu pracovnímu dni po odeslání, ve smyslu § 573 o. z., stanoveno k datu 14. 8. 2021, neboť právě k tomuto datu uplynula prvá - desetidenní lhůta, jež byla žalovanému k úhradě žalobkyní stanovena (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Vedle takto popsaných plnění pak žalobkyni souběžně vzniklo též právo na náhradu nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč, jakožto příslušenství nárokované pohledávky, ve smyslu § 513 o. z. 6. V návaznosti na shora označené právní závěry soud výrokem II. tohoto rozsudku uplatněný nárok shledal důvodným co do nároku na zaplacení částek 4 200 Kč, 690 Kč a zákonného úroku z částky 4 200 Kč jdoucího od 14. 8. 2021 do zaplacení, a to v zákonné výši, jež t. č., ve smyslu nařízení vlády č. 3512013 Sb., činila 8,50 % ročně a nikoli žalobkyní uváděných 10 %. Uvedená plnění je žalovaný povinen zaplatit v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Nárok na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení z částky 4 200 Kč za období od 20. 7. 2021 do 13. 8. 2021 soud, ve výroku III., shledal nedůvodným. Jak bylo uvedeno výše, dle předložených listin se žalovaný do prodlení s plněním na částku 4 200 Kč dostal až k datu uplynutí desetidenní lhůty, jež mu žalobkyně stanovila v prvé výzvě k plnění. S tím, že žalobkyně neprokázala (byť k tomu byla písemně vyzvána usnesením č. j. 10 C 33/2022-23), zda byl žalovaný k úhradě vyzýván již dřív a v tomto směru jí ani nemohlo být poskytnuto řádné procesní poučení, ve smyslu § 118 odst. 3 o. s. ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila (v této souvislosti viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010). Dále byl také zamítnut nárok na zaplacení části zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 4 200 Kč od 14. 8. 2021 do zaplacení, konkrétně v rozsahu 1,5 %, a to s ohledem na skutečnost, že výše zákonného úroku z prodlení t. č. činila 8,50 % ročně a nikoli žalobkyní uváděných 10 %. 7. O právu na náhradu nákladů řízení soud rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že se toto nepřiznává žádnému z účastníků řízení. V tomto směru nebylo možné pominout, že žalobkyně s uplatněným nárokem uspěla toliko co do částky 4 890 Kč a souvisejícího zákonného úroku z prodlení jdoucího z 4 200 Kč od 14. 8. 2021 do zaplacení, zatímco ve zbytku v řízení uspěl žalovaný, neboť byl uplatněný nárok dílem zamítnut (co do částky kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 413,10 Kč a dalších jeho částí) a dílem bylo řízení zastaveno (co do částky kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 844,26 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč), přičemž zavinění na zastavení řízení nese žalobkyně, která v rozsahu částky kapitalizovaného smluvního úroku a ani smluvní pokuty nebyla schopna tento nárok doložit. Za daného stavu věci tak lze uzavřít, že v řízení převažující měrou sice uspěl žalovaný, tento však za řízení neprovedl jediný úkon, jehož náklady (resp. část. nákladů) by mu žalobkyně měla nahradit. 8. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.