12 C 6/2022-16 — Okresní soud v Nymburce

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 4.068 Kč, a to jako nesplacené jistiny ve výši 3.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 378 Kč, smluvních poplatků v souvislosti s mimosoudním vymáháním pohledávky v částce 690 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku (poplatku za poskytnutí úvěru) ve výši 690 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 108,49 Kč za období od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky 3.000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že jí byly smlouvou ze dne [datum] postoupeny úvěrujícím [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“), uvedené pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], které žalovaný neuhradil. 2. Podáním ze dne [datum] před zahájením jednání ve věci samé, vzala žalobkyně žalobu zpět v části požadavku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 378 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 690 Kč, a to s odůvodněním, že nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, aniž by v souladu s ustanovením § 96 odst. 3, 4 o. s. ř., vyžadoval souhlas žalovaného. Předmětem řízení zůstal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 3.000 Kč, smluvních poplatků v souvislosti s mimosoudním vymáháním pohledávky v částce 690 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 108,49 Kč za období od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky 3.000 Kč od [datum] do zaplacení 3. Z předložených listin soud zjistil, že věřitel a žalovaný, označený jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm, se dne [datum] dohodli, že věřitel žalovanému poskytne částku 3.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit nejpozději do [datum], a to spolu s částkou 690 Kč. Věřitel žalovanému částku 3.000 Kč bezhotovostně převedl na jeho běžný účet. Věřitel se dne [datum] dohodl se žalobkyní o postoupení pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] O postoupení byl žalovaný informován oznámením odeslaným dne [datum] a zároveň vyzván k úhradě do [datum]. Předžalobní výzva s upozorněním na možnost podání žaloby byla žalovanému odeslána dne [datum]. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Soud na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalovaný při jednání o úvěru s věřitelem vystupoval v pozici spotřebitele. Soud proto projednávanou věc posuzoval jak podle občanského zákoníku, tak i podle zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se soud zabýval otázkou, zda věřitel jako poskytovatel úvěru splnil povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 12. Při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 13. Pro úplnost soud uvádí, že rozhodl o žalobě v souladu s § 115a o. s. ř. bez jednání pouze na základě listinných důkazů, které jsou součástí spisu. Žalobce vyjádřil souhlas s takovým postupem již v žalobě. Ačkoliv soud žalobu v části zamítl, nebylo třeba v dané věci nařizovat jednání, neboť žalobkyně výslovně rezignovala na splnění důkazní povinnosti v tom směru, že věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a v souvislosti s tím vzala žalobu z části zpět pro smluvní úrok a smluvní pokutu. Proto bylo dle názoru soudu možné o žalobě rozhodnout, aniž by bylo třeba nařídit jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005). 14. Pakliže v daném případě žalobkyně výslovně odmítla splnit svoji důkazní povinnost k tvrzení, že věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, nemohl soud učinit jiný závěr než, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet v souladu s ust. § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání věřitele (nedostatečné zjištění schopnosti splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Na základě shora uvedených skutkových zjištění o tom, že věřitel žalovanému poskytl na základě neplatné smlouvy částku 3.000 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovanému se tak dostalo plnění bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2991 o. z., které byl povinen věřiteli vydat. Pohledávka byla žalobkyni platně postoupena. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný v souvislosti se neplatnou smlouvou dosud nic neuhradil, neboť opak nebyl tvrzen. Žalobkyni proto svědčí právo na zaplacení této částky z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení. Do prodlení se žalovaný dostal dne [datum] neboť žalovaný byl vyzván k úhradě do [datum]. Tato výzva se do dispozice žalovaného dostala ve smyslu ust. § 573 o. z. dne [datum] a dne [datum] se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky 3.000 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od [datum], neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25% p. a. Ve zbytku požadovaného úroku z prodlení a smluvních poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výr