5 C 322/2021-32 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně - společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec], uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 5.000 Kč a zavázala se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 1.400 Kč, tedy celkem částku 6.400 Kč se splatností do 22. 5. 2016. Proces poskytnutí finančních prostředků byl takový, že na internetových stránkách [webová adresa] žalovaná provedla registraci zadáním svých osobních údajů (jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu), včetně svého telefonního čísla, a emailové adresy. Žalovaná dokončila registraci zadáním bezpečnostní SMS, která spolu s dokončením registrace v uživatelském profilu považovala za jednoznačně spojenou s podepisující, tj. žalovanou. Žalovaná rovněž předložila ofocený občanský průkaz, který sloužil k ověření její totožnosti. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, byla žalované schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Úvěr byl žalované zaslán na jí uvedený bankovní účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Žalovaná však své povinnosti z uzavřené smlouvy nesplnila, neboť na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalovaná byla o zaplacení opakovaně upomínána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání se pak žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 5. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 6. Podle § 551 o.z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. 7. Podle § 554 o.z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. 8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. 9. Žalobkyně především v řízení neprokázala, že by s žalovanou platně uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru sice může být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, v takovém případě však musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo. Nepostačuje tvrzení o tom, že kontraktační proces se odehrával na internetových stránkách žalobkyně, resp. původního věřitele. Za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby pak nelze považovat zadání hesla ([příjmení]) spojeného s následným„ odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání podepsaná data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových„ podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizované) osoby. Žalobkyně přitom netvrdila, natož prokázala, že by fyzicky ověřovala totožnost žalované, když uvedené údaje u žalované slouží k identifikaci (rodné číslo žalované), nikoliv však k autentizaci konkrétní osoby. Stejně tak přiložená kopie občanského průkazu nemůže sama o sobě znamenat, že občanský průkaz předkládá oprávněný držitel. Listina nazvaná„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ neobsahuje podpis žalované, ani jiný technický prostředek umožňující určení jednajících osob (takovýto nedostatek je spojen i s podpisem na straně původního věřitele). Bylo tedy na žalobkyni, aby prokázala, že žalovaná předmětnou smlouvu podepsala. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, omluvila se, a proto ji soud nemohl k doplnění tvrzení, jakož i k předložení důkazů k prokázání výše uvedeného chybějícího tvrzení ani při jednání vyzvat a poučit ji podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. V projednávané věci proto soud uzavřel, že citovaná předmětná smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru je zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží (§ 554 o.z.). 10. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 11. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení. 17. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitelka - společnost [právnická osoba], dne [datum] poskytla žalované převodem na její bankovní účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částku 5.000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neuzavřela s žalovanou platně smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud vztah účastníků poměřoval ustanoveními občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh cokoliv zaplatila, a proto je povinna vrátit žalobkyni částku 5.000 Kč. Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 5.000 Kč se pak stal splatným dnem 19. 4. 2021, což byl poslední den tří denní lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k úhradě dluhu. Oznámení s výzvou bylo žalované odesláno dne 13. 4. 2021 na adresu [adresa] (jde o PSČ [obec]), nikoliv, jak nesprávně bylo uvedeno [obec], která byla uvedena žalovanou jako adresa jejího trvalého pobytu – žalovaná uvedla [obec] (!). Dle domněnky dojití (§ 573 o.z.) tak byla žalované doručena dne 16. 4. 2021, což byl i počátek třídenní lhůty pro zaplacení dlužné částky. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky úroky z prodlení v požadované (nižší) výši od 20. 4. 2021, neboť od této doby byla žalovaná prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25 % p.a. Žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 8,05% p.a. Žalobním petitem je soud vázán (výrok I. tohoto rozsudku). 18. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena smlouva o úvěru a že mezi původní věřitelkou a žalovanou nebyly platně sjednány podmínky poskytnutí finančních prostředků, tj. ani lhůta splatnosti úvěru, od které následně žalobkyně odvozovala právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a ani poplatek. Proto nezbylo než žalobu v části požadovaného poplatku a zákonného úroku z prodlení zamítnout (výrok II.). 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 178,68 Kč, přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení, když soud bral v úvahu i zamítnuté úroky z prodlení, které kapitalizované ke dni rozhodování činil již částku 2.530,83 Kč, tudíž se již nejednalo o nepatrnou část uplatněného nároku, v rozsahu 5