5 C 92/2022-28 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 2.000 Kč a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 500 Kč. Žalobu pak odůvodnila zejména tím, že nárok na shora uvedená finanční plnění nabyla z titulu„ smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela se [právnická osoba] a.s. (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] a e-mail zpráv. Žalovaný před samotným uzavřením smlouvy o zápůjčce vyplnil dle pokynů uvedených na internetovém portálu žádost o poskytnutí zápůjčky, kterou odeslal původnímu věřiteli, když nutným předpokladem pro odeslání žádosti bylo seznámení se s obchodními podmínkami, obsahem návrhu smlouvy o zápůjčce, jakož i standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl původní věřitel žalovanému dne [datum] zápůjčku ve výši 2.000 Kč. [příjmení] byla zaslána na účet žalovaného, který sdělil původnímu věřiteli. Žalovaný se zavázal zápůjčku ve výši 2.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 500 Kč vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaný však na svůj dluh ničeho nesplatil. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 4. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 5. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 6. Podle § 551 o.z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. 7. Podle § 554 o.z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. 8. Smlouva o zápůjčce má reálnou povahu. Vznik zápůjčky totiž předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky dlužníkovi. Při peněžité zápůjčce pak může dojít k předání zapůjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Ve sporu o vrácení zapůjčené částky má tak věřitel břemeno tvrzení, že se žalovaným dlužníkem uzavřel smlouvu o zápůjčce, že na základě ní dlužníku poskytl finanční prostředky a že dlužník dluh řádně a včas nezaplatil. Důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce a že podle ní bylo dlužníku plněno, spočívá na věřiteli. 9. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. Žalobkyně především v řízení neprokázala, že by s žalovaným platně uzavřela smlouvu o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce nemusí mít nutně písemnou formu a může být tedy uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, v takovém případě však musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy o zápůjčce skutečně došlo. Nepostačuje tvrzení o tom, že kontraktační proces se odehrával na internetových stránkách žalobkyně, resp. původního věřitele. Listina zachycující údajnou e-mailovou komunikaci neobsahuje žádný podpis žalovaného, ani jiný technický prostředek umožňující určení jednajících osob. Nebylo tak prokázáno, že by žalovaný s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce skutečně uzavřel. Muselo by být tedy prokázáno, že se žalovaný a původní věřitel jinak než písemně domluvili na poskytnutí zápůjčky za konkrétních podmínek. Žádný takový důkaz ale předložen nebyl. Žalobkyně se ani jednání nezúčastnila, omluvila se, a proto ji soud nemohl k doplnění tvrzení, jakož i k předložení důkazů k prokázání výše uvedeného chybějícího tvrzení ani při jednání vyzvat a poučit ji podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. V projednávané věci proto soud uzavřel, že citovaná předmětná smlouva o poskytnutí zápůjčky je zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží (§ 554 o.z.). Nebylo tedy prokázáno, že by se žalovaný se [právnická osoba] a.s. dohodl dne [datum] na konkrétních smluvních podmínkách o poskytnutí zápůjčky ve výši 2.000 Kč. Navíc bylo prokázáno, že částka 2.000 Kč byla ve prospěch účtu žalovaného č. [bankovní účet] připsána až dne [datum]. V projednávané věci tedy soud uzavřel, že citovaná předmětná smlouva o poskytnutí zápůjčky je zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží (§ 554 o.z.). 10. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 11. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení. 17. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel – [právnická osoba] [anonymizováno]. dne [datum] poukázala ve prospěch účtu žalovaného částku 2.000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neuzavřela s žalovaným platně smlouvu o zápůjčce, soud vztah účastníků poměřoval ustanoveními občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil, a proto je povinen vrátit žalobkyni jako právnímu nástupci částku 2.000 Kč. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 2.000 Kč se stal splatným až dnem [datum], neboť žalovaný byl v předžalobní výzvě ze dne [datum] vyzván k zaplacení nejpozději do 7 dnů od odeslání výzvy. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od [datum], neboť až od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % p.a., žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 9 % p.a. Žalobním petitem je soud vázán (výrok I. tohoto rozsudku). 18. Lhůta k plnění byla určena s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. 19. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena smlouva o zápůjčce za tvrzených podmínek, tj. nebyl platně dohodnut poplatek za poskytnutí zápůjčky ani lhůta splatnosti, od které následně žalobkyně odvozovala právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, nezbylo, než žalobu ve zbývající části jako nedůvodnou zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku). 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 893,40 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.