7 C 176/2022-56 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 22.3.2022 domáhala po žalované zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované úvěr ve výši 500 000 Kč za účelem konsolidace půjček, který měla splácet formou 120 měsíčních v částce 6 781,06 Kč. Jelikož žalovaná porušila smluvní podmínky, když nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru k 13.5.2020. K postoupení pohledávky z této smlouvy na žalobkyni došlo smlouvou z 16.9.2021. Žalobkyně požaduje k úhradě mimo dlužné jistiny 436 337,30 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok ke dni postoupení v částce 18 554,03 Kč, dále kapitalizovaný úrok z prodlení k tomuto dni v částce 53 847,36 Kč, a dále obojí úrok od tohoto data do zaplacení z dlužné jistiny. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, veškeré písemnosti jí byly doručovány soudem na adresu trvalého bydliště v záhlaví rozhodnutí náhradním způsobem. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. 4. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ banka“), byla dne 22.1.2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě měla banka poskytnout žalované částku 500 000 Kč Tyto prostředky byly poskytnuty za účelem splacení dalších dluhů u banky v částkách 348 343,48 Kč a 30 964,80 Kč, zbytek převeden na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky v měsíčních anuitních splátkách po 6 781,06 Kč Kč počínaje 15.2.2018 Tyto skutečnosti soud zjistil z doložené úvěrové smlouvy. 5. Z výpisu platební historie k účtu č. [bankovní účet] soud dále zjistil, že částka 500 000 Kč byla čerpána žalovanou dne 22.1.2018. 6. Dopisem ze dne 15.5.2020 byla žalovaná informována o zesplatnění dluhu a vyzvána k zaplacení do 29.5.2020. 7. Smlouvou ze dne 16.9.2021 postoupila banka v příloze 1 specifikovanou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení vyrozuměna dopisem z 29.9.2021 Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení, dopisu. 8. V žádosti o úvěr (konsolidaci půjček) z 22.1.2018 žalovaná ke své osobě uvedla, že žije v družském poměru, ve vlastním domě či bytě, má 1 vyživovací povinnost a je zaměstnána na dobu neurčitou u Jednoty spotřební družstvo [obec] s příjmem 17 012 Kč jako prodavačka. Celkový příjem domácnosti vypočetla na 50 tis, Kč a zdroj příjmů označila 1. Jiné splátky mimo konsolidovaných závazků u banky neuvedla. 9. K výzvě soudu týkající se doplnění tvrzení a důkazů ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně vyjádření k procesu tohoto posuzování zpracované [anonymizováno] [jméno] [příjmení], senior manažerkou [anonymizována čtyři slova] datované [číslo], dle kterého měla banka vycházet z žádosti žalované, kontroly veškerých dostupných registrů, od disponibilní částky byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (bydlení), náklady vyživované osoby a ostatní. Dle doložené tabulky bylo vycházeno z příjmu 50 000 Kč, dosavadní externí splátky nebyly zjištěny. 10. Žalobkyně k výzvě soudu dané při jednání dne [datum] dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. k doložení případných dalších tvrzení či důkazů týkajících se ověření úvěruschopnosti žalované a příjmů dostatečných pro převzetí závazku z předmětné smlouvy uvedla, že jinými doklady nedisponuje a domnívá se, že tato byla zkoumána řádně, což ostatně dokazuje i doba, po kterou žalovaná úvěr splácela. 11. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne 22.1.2018. 12. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků a poplatků ze smlouvy sjednané její právní předchůdkyní se žalovanou v rámci podnikatelské činnosti předhchůdkyně. Současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původní věřitelky na základě smlouvy ze dne 16.9.2021 a žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna. Takto byla poskytnuta žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. 19. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 20. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků