7 C 311/2021-37 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [obec] – [obec] zaplacení částky 15 736 Kč celkem spolu s úroky a úroky z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 14.6.2018 jí poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit s spolu s částkou 2 000 Kč představující kapitalizovaný úrok po dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 4 000 Kč a za životní pojištění 240 Kč Tyto měla splatit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne 6.9.2019 Celkem uhradila 2 504 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 10 000 Kč, úroku v částce 132,03 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 000 Kč a hotovostní inkaso 3 399,97 Kč, pojištění 204 Kč. Dále úrok v kapitalizované výši 2 822,87 Kč ve výši 19,32% za období od 9.8.2019 a úrok z prodlení 1 461,11 Kč od 9.8.2019 obojí do data postoupení pohledávky dne 15.1.2021 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. K postoupení obou pohledávek na žalobkyni došlo dne 15.1.2021 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna. 2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručitelnost zrušen. Ve věci nařídil jednání na den 22.2.2022, k němuž žalobkyně předem omluvila svoji neúčast a žalovaná se bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba] [IČO], byla uzavřena dne 14.6.2018 smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky v celkové částce 18 240 spolu s úrokem v částce 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní výběr splátek 4 000 Kč a poplatkem za pojištění [anonymizována dvě slova] Tyto měla splatit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. Splátky byly splatné do rukou osoby uvedené v čl. 2 smluvních podmínek. Výše úroku činila dle bodu 1.4. smlouvy 32,15% Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek. 4. Součástí smluvní dokumentace byla zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v den uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů, dle kterých měla žalovaná bydlet v nájemním bytě, byla svobodná, s 1 nezaopatřeným dítětem. Uvedla další závazek u téže společnosti ve výši 10 000 Kč a měsíční splátkou 1 480 Kč. Jediným jejím příjmem byla mateřská či rodičovský příspěvek v částce 9 500 Kč, výdaje označila jako 2 500 Kč na bydlení, 3 500 Kč jako osobní výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení, spolu s dalším závazkem v částce 7 300 Kč celkem. Výše použitelného příjmu byla v tomto případě vypočtena na 2 200 Kč. 5. Mezi společností [právnická osoba] [IČO] a žalobkyní byla dne 15.1.2021 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z 19.2.2021 o této skutečnosti vyrozuměna a vyzývána k zaplacení dluhu z této smlouvy do 10 dní od doručení. Dopis jí byl doručován dne 22.2.2021 dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku pošty. 6. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalované závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř., kterou soud plní pouze při jednání. 7. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 8. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroků a poplatků ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne 15.1.2021, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. 15. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění. Žalovaná měla poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úrokem. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlč