7 C 314/2021-78 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 zaplacení částky ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 9.7.2019 mu poskytla disponibilní úvěrový limit 50 000 Kč. Tento se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky a poplatky ve splátkách po 1 900 Kč, dále s pojištěním ztráty schopnosti splácet ve výši 0,65% aktuálního dluhu. Úvěr mu byl převeden na účet dne 10.7.2019, žalovaný svůj závazek řádně nehradil a žalobkyně od smlouvy odstoupila s účinky k 14.3.2020. Dluh v celkové výši 60 789,67 Kč sestává z nevrácené jistiny 49 610,03 Kč, dlužných splátek pojištění 2 159,82 Kč, úroků ke dni odstoupení 6 719,82 Kč, nákladů na ukončení smlouvy 1 500 Kč, upomínky 800 Kč. Dle doplnění z 24.11.2021 dosud žalovaný uhradil na splátkách 3 800 Kč, které byly započteny na pojistné, úroky a jistinu. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 postoupil věc místně příslušnému Okresnímu soudu v Nymburce. Žaloba byla doručena žalovanému dne 12.12.2021 na adresu trvalého bydliště v záhlaví, k této se nijak nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den 18.1.2022, k němuž se žalobkyně omluvila, žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi účastníky byla uzavřena dne 8.7. 2019 smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v celkové částce 82 273 spolu s úrokem ve výši sazby 34,33% ročně v měsíčních splátkách po 1 900 Kč Smlouvu podepsal prostřednictvím sms kódu. Částka 50 000 Kč byla převedena na účet žalovaného dne 9.7.2019 Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek a výpisu účtu [číslo]. 4. Žalobkyně dopisem z 2.3.2020 odstoupila od smlouvy se žalovaným pro prodlení se splácením a vyzvala ho k úhradě částky 60 789,67 Kč tento mu byl doručován 4.3.2020, jak vyplývá z dopisu a archu pošty. 5. Žalovaný v samotné smlouvě uváděl, že je svobodný, bydlí v domě bez hypotéky, je bezdětný a jeho čistý příjem činí 23 000 Kč, další 4 000 Kč. Z měsíčních výdajů uvedl pouze náklady splátek úvěrů apod. v částce 1 000 Kč. K tomuto žalobkyně doložila kopii jeho občanského průkazu a řidičského. Z prvého z nich vyplývá údaj o rodinném stavu svobodný. Dále výpis účtu žalovaného u [právnická osoba], č. [bankovní účet] za období [anonymizováno] [datum]. Podle rekapitulace transakcí bylo za uvedené období na účet připsáno 13 278 Kč a odepsáno - 19 768 Kč. Mzda žalovaného v částce 13 278 Kč od poskytovatele označeného [právnická osoba] byla připsána 5.6.2019. Z výpisu vyplývají dále úhrady splátek či pokut v částce - 3 000 Kč dne 9.5.2019, - 2 301 Kč dne 10.5.2019, - 1057 Kč dne 5.6.2019, - 3000 Kč dne 7.6.2019. 6. Podle zprávy žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti bez uvedení data vycházela z negativních výsledků v registru SOLUS, exekucí, insolvencí a CRIF, příjmů 13 278 Kč a nákladů bydlení 0 Kč, splátek úvěrů 4 451 Kč, rozdílu příjmů a výdajů 8 827 Kč s tím, že možná úvěrová splátka 2 234 Kč byla shledána po provedené analýze u žalovaného dostatečná v jeho finančních možnostech. 7. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř. ohledně doplnění dalšího ověření údajů žalovaného, shodně i k sjednání pojistného vztahu, kterou soud plní pouze při jednání. 8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatků, úroků ze smlouvy o úvěru sjednané mezi účastníky. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 16. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As