12 C 348/2022-59 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12.137,44 Kč, a to jako nezaplacené jistiny ve výši 8.694,32 Kč a smluvních poplatků ve výši 3.443,12 Kč, přičemž tyto nároky žalobkyně dovozovala ze Smlouvy ke službě [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] uzavřené za použití prostředků komunikace na dálku a Smlouvy o splátkovém režimu ze dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému prostřednictvím nákupů na e-shopech poskytla postupně úvěr v částce 4.454 Kč, a to částkami 600 Kč, 1.004 Kč, 840 Kč, 1.041 Kč a 969 Kč, a žalovaný tyto peněžní prostředky měl žalobkyni ve splátkách vrátit, což neučinil. Žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení částky 3.443,12 Kč z titulu smluvních poplatků za prodlení se splácením. Splatnost úvěru dle žalobkyně nastala dne [datum] a žalovaný nic dosud žalobkyni neuhradil. Úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné částky žalobkyně požadovala ode dne následujícího po dni splatnosti. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listiny„ Smlouva ke službě [anonymizována dvě slova]“ ze dne [datum], smlouvy o splátkovém limitu registračního formuláře, výpisu z interního systému žalobkyně a fotografií soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému umožnit čerpání finančních prostředků v limitu až 30.000 Kč, a to za účelem provádění plateb za zboží a služby. Žalovaný se zavázal provedené platby uhradit na základě měsíčního vyúčtování do 14 dnů bez povinnosti hradit úroky, a po uplynutí lhůty 14 dnů se zavázal zaplatit minimální splátku ve výši 10% z celkové útraty a zbytek uhradit s dalším měsíčním vyúčtováním. Za každou takto odloženou stokorunu se pak žalovaný zavázal uhradit poplatky od 4.50 Kč do 0.50 Kč v závislosti na výši odkládané platby. Pro případ, že by žalovaný vyčerpané finanční prostředky řádně a včas neuhradil, se zavázal zaplatit smluvní pokutu, která v případě prodlení se splacením přesahujícím 30 dnů činila částku 650 Kč a 10% z celkové útraty za zboží či služby. Další obsah smlouvy byl účastníky dohodnut odkazem na obchodní podmínky. Smlouva nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a fotokopií občanského průkazu žalovaného, kterou jí tento zaslal. 4. Z detailu objednávek a smluv o poskytování služby [anonymizováno] ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím registrace na internetovém portále [webová adresa] vedeného žalobkyní provedl v období od [datum] do [datum] objednávky zboží v celkové výši 4.454 Kč, a to z e-shopu [webová adresa] a [webová adresa]. 5. Z potvrzení o platbách soud zjistil, že žalobkyně v období od [datum] do [datum] provedla úhrady za objednávky žalovaného v celkové částce 4.454 Kč. 6. Z vyúčtování soud zjistil, že žalobkyně sepsala výzvy na adresu žalovaného, kterými jej žádala o úhradu plateb uskutečněných za něj v období od [datum] do [datum]. 7. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že zástupce žalobkyně sepsala písemnou výzvu žalovanému k zaplacení pohledávky ve lhůtě 7 dnů od data výzvy z s upozorněním na možnost podání žaloby. 8. Tvrzení, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě žalované pohledávky dříve, než dopisem ze dne [datum], žalobkyně neprokázala. Dále žalobkyně neprokázala ani tvrzení, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně byla v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3. o. s. ř. soudem poučena o potřebě doplnit tvrzení a navrhnout v tomto směru důkazy i o následcích nesplnění těchto povinností. 9. Z podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně podal dne [datum] k poštovní přepravě zásilku pro žalovaného. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Soud na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalovaný při jednání o úvěru s věřitelem vystupoval v pozici spotřebitele. Soud proto projednávanou věc posuzoval jak podle občanského zákoníku, tak i podle zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně, jako poskytovatel úvěru, splnila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele, splácet spotřebitelský úvěr. 21. Při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 22. V daném případě dospěl soud k závěru, že se žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nevykonala žádnou činnost směřující k tomu, aby s odbornou péčí posoudila otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je proto neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet v souladu s ust. § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobkyně (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 23. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dospěl soud k závěru, že žalobkyně žalovanému poskytla plnění bez právního titulu v částce 4.454 Kč ve smyslu ust. § 2993 o. z., které je ž