12 C 353/2022-21 — Okresní soud v Nymburce

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 27.522 Kč, a to jako nesplacené jistiny ve výši 24.451 Kč, smluvní pokuty ve výši 3.071 Kč, smluvních poplatků za odeslání písemných upomínek v částce 690 Kč, spolu s příslušenstvím v podoběkapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5.598 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 871,19 Kč za období od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 24.451 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že jí byly smlouvou ze dne [datum] postoupeny úvěrujícím [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“), uvedené pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], které žalovaný neuhradil. 2. Podáním ze dne [datum] před zahájením jednání ve věci samé, vzala žalobkyně žalobu zpět v části požadavku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3.071 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5.598 Kč, a to s odůvodněním, že nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, aniž by v souladu s ustanovením § 96 odst. 3, 4 o. s. ř., vyžadoval souhlas žalovaného. Předmětem řízení zůstal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 24.451 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 24.451 Kč od [datum] do zaplacení. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že věřitel a žalovaný, označený jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm, se dohodli, že věřitel žalovanému poskytne celkem částku 25.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 30.498 Kč nejpozději do [datum]. 4. Z výpisů z běžného účtu soud zjistil, že věřitel žalovanému částku dne [datum] bezhotovostně převedl na jeho běžný účet částku 16.000 Kč a dne [datum] částku 9.000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že věřitel se dohodl písemně se žalobkyní o postoupení pohledávky za žalovaným vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a [datum]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že o postoupení byl žalovaný informován oznámením odeslaným dne [datum] a vyzván k úhradě ve lhůtě do [datum]. 6. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění s upozorněním na možnost podání žaloby, a výzvu odeslala dne [datum]. 7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Soud na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalovaný při jednání o úvěru s věřitelem vystupoval v pozici spotřebitele. Soud proto projednávanou věc posuzoval jak podle občanského zákoníku, tak i podle zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se soud zabýval otázkou, zda věřitel jako poskytovatel úvěru splnil povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 15. Při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 16. V daném případě ze žalobních tvrzení a provedených důkazů nevyplývají žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by se věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru jakkoliv zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o potřebě doplnit uvedené tvrzení a navrhnout k tomuto tvrzení důkazní návrhy a o následcích nesplnění těchto povinností. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi věřitelem a žalovaným je proto neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet v souladu s ust. § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Na základě shora uvedených skutkových zjištění o tom, že věřitel žalovanému poskytl na základě neplatné smlouvy částku 25.000 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovanému se tak dostalo plnění bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2991 o. z., které byl povinen věřiteli vydat. Pohledávka byla žalobkyni platně postoupena. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný v souvislosti se neplatnou smlouvou nic neuhradil, neboť opak nebyl tvrzen. Žalobkyni proto svědčí právo na zaplacení částky 24.451 Kč, kterou žalobkyně jako jistinu požadovala k zaplacení, a to z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení. Do prodlení se žalovaný dostal dne [datum] neboť žalovanému byla v oznámení o postoupení pohledávky, odeslaném dne [datum], k úhradě stanovena lhůta do [datum], kdy tedy nastal den splatnosti. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od [datum], neboť od této doby byl žalovaný ve smyslu ust. § 1970 o. z. v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády 15 % p. a. Ve zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III.). 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaný